Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 23.11.
Klement
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Mystika, filosofie
 > Mystika, filosofie
 > Filosofie
 > Náboženství
 > Duševno, mystika
 > Literatura, odkazy
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<předchozí "Pokuta a pokání. -„Lítost urychlí jeho polepšení, ale nerozhřešuje ..." z kolekce A. Kardec, The Spirit\\\\\\\'s book
Autor: dr. Wojtek (Občasný) - publikováno 27.1.2009 (18:39:30)
další>
"Pokuta a pokání.



... nevtělené Bytosti odpovídají, 2.pol. 19.stol.- část 47





"Stane se pokání ve stavu tělesném, nebo ve stavu spirituelním?

„Ve stavu spirituelním, ale může se státi též ve stavu tělesném, pojmete-li dobře rozdíl mezi dobrem a zlem."





Jaký jest následek ve stavu spirituelním?

„Žádost za nové vtělení, aby se očistil. Duch pozná nedokonalosti, které mu překážejí, aby se stal blaženým a proto si přeje nový život, kde by mohl odpokutovati své hříchy."





Jaký jest následek pokání v tělesném stavu?

„Přání v nynějším žití pokračovati, aby měl člověk čas, napraviti své chyby. Když mu svědomí dělá předhůzky a když mu ukáže nějakou nedokonalost, může se vždy polepšiti."




Nejsou lidé, kteří mají jen pud k zlému a kteří jsou nepřístupni pokání?

„Pravil jsem, že musíte pokračovati bez přestání. Kdo má v tomto životě jen pud k zlému, bude míti v jiném životě pud k dobrému a proto se zrodí vícekrát, neboť jest třeba, aby všickni pokračovali a dosáhli cíle, jen že ho dosáhnou jedni v kratším a druzí v delším čase dle své vlastní žádosti. Kdo má náchylnost jen k dobrému, jest již očištěn, neboť mohl míti v předešlé existenci náchylnost k zlému."




Pozná zkažený člověk, který za svého života neuznával svých hříchů, tyto vždy po své smrti?

„Ano, pozná je vždy a pak trpí tím více, neboť trpí za všechno zlo, které spáchal, nebo kterého byl příčinou. Ale pokání nestane se vždy přímo, jsou duchové, kteří vzdor svému trápení vytrvají na zlé dráze. Ale dříve nebo později poznají špatnou cestu, po které kráčejí a pak přijde pokání. Dobří duchové pracují k tomu, aby je osvítili a vy sami můžete jim také pomáhati k tomuto cíli."




Nejsou duchové, kteří jsou lhostejni k svému osudu, aniž by byli zlí?

„Jsou duchové, kteří se neobírají ničím užitečným; ti jsou v očekávání. Ale v tomto případě trpí poměrně a poněvadž musí býti pokrok ve všem, zjevuje se tento pokrok ve zvětšující se bolesti."






Nemají žádosti, aby ukrátili své trápení?

„Mají zajisté, ale nemají dosti zmužilosti, aby žádali to, co by jim ulehčilo. Jak mnoho lidí máte mezi sebou, kteří raději chtějí umřít z nouze, než aby pracovali."




Když duchové vidí nesnáze, jež vyplývají pro ně z nedokonalosti, čím to je, že někteří stěžují si své postavení a prodlužují svůj stav nízkosti, činíce jako duchové ještě zlo a odvracejíce lidi od dobré cesty?

„Kteří takto jednají, jsou vlastně těmi, jichž pokání přichází pozdě. Kající duch může se pak dáti znovu strhnouti na zlou cestu jinými ještě více spozdilejšími duchy."




Vidíme duchy uznané nízkosti, kteří jsou dobrým citům přístupni a pohnuti modlitbou, která se za ně koná. Čím to je, že jiní duchové, které bychom pokládali za osvícenější, ukazují takovou zatvrzelost a svévolnost, nad kterou nic nemůže zvítěziti?

„Modlitba nemá účinku než na ducha kajícího, který však puzen jsa pýchou protiví se Bohu a zůstává při svých bludech, které ještě přehání, jako to činívají nešťastní duchové, tomu neprospěje modlitba nijak, dokud se neukáže svým časem u něho paprsek pokání.
Nesmíte zapomínati, že duch po smrti svého těla není náhle proměněn; byl-li jeho život hoden potupy, bylo to tím, že byl duchem nedokonalým. Smrt však nedělá přímo dokonalých. Takový může zůstati ve svých bludech, ve svém nepravém mínění a ve svých předsudcích tak dlouho, dokud se neosvítí studiemi, přemýšlením a utrpením."





Stane se odpokutování v tělesném stavu neb ve stavu spirituelním?

„Odpokutování se vyplní v tělesné existenci zkouškami a v životě spirituelním morálním utrpením, které je spojeno s nízkostí ducha."




Dostačí upřímná lítost za života k odpuštění následků hříchů?

„Lítost pomáhá k polepšení, ale minulost se musí odpokutovati."




Kdyby dle toho hříšník řekl, musím-li tak jako tak minulost odpokutovati, že nepotřebuje pokání, co by z toho následovalo?

„Když se zatvrdí ve zlé mysli, bude jeho pokuta delší a trapnější."





Můžeme se v tomto životě vykoupiti ze svých hříchů?

„Ano, když je napravíte, ale nemyslete si, že se jich sprostíte nějakými dětinskými obětmi, nebo když rozdáte po smrti, když již ničeho nebudete míti zapotřebí, to, co máte. Bůh neodměňuje neúrodného pokání, vždy lehkého a které nic nestojí než práci, bíti se v prsa. Ztráta malého prstu při vykonané službě smaže více hříchů, než bičování se v kajícném oděvu po dlouhá léta bez jiného úmyslu než sobeckého.
Zlé skutky se napraví leč jen dobrými. Náprava nemá žádné zásluhy, když člověka nepředělá ani v pýše, ani v jeho hmotných záměrech.
Jak mu to může sloužiti k ospravedlnění, že vrátí špatně nabytý statek po smrti, když pro něho již neznamená ničeho a když již užil, co mohl?
Co mu pomůže, oloupiti se o nějaké pomíjející a zbytečné radosti, když bezpráví, které způsobil jiným, zůstane?
A konečně, co mu pomůže pokořiti se před Bohem, když podrží svou pýchu před lidmi?"





Není to zcela záslužné zabezpečiti po své smrti dobré užívání našich statků?

„Nemůže se říci zcela nezáslužné, jest to vždy více než nic; ale na neštěstí jest ten, který rozdává jen po smrti spíše sobcem, než štědrým; on si přeje poctu dobročinného, aniž by ji zasloužil, neboť se nic nepřičinil. Kdo daruje statky za svého žití, má dvojnásobný zisk: zásluhu oběti a radost z těch, které učinil šťastnými. Ale sobectví praví k člověku: Co daruješ, to si utrhneš ze svých požitků. A poněvadž sobectví více se ozývá než nezištnost a láska k bližnímu, podrží si člověk statky pod záminkou vlastní potřeby a požadavků svého postavení. Ach! Politujte toho, který nezná rozkoše vznikající z dobročinnosti, neboť ten jest opravdu oloupen o jednu z nejčistších a nejpříjemnějších rozkoší. Když ho Bůh podrobil tak kluzké a pro budoucnost tak nebezpečné zkoušce bohatství, chtěl mu dáti za odměnu štěstí velkomyslnosti, jehož může požívati zde na zemi."





Co má činiti ten, kdo v okamžiku smrti pozná své hříchy, ale již nemá času, aby je napravil? Dostačí v tom případě lítost?

„Lítost urychlí jeho polepšení, ale nerozřešuje. Vždyť má před sebou budoucnost, která pro něho není nikdy uzavřena."









"Pozn.: citát - úryvek; -překlad cca z roku 1922, tudíž volně šiřitelné ."
... pokračov. - část 48."





."


Poznámky k tomuto příspěvku
Zeanddrich E. (Stálý) - 29.1.2009 > "

."
Doporučil 
<reagovat 
Zeanddrich E. (Stálý) - 29.1.2009 > "

."
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
1 1 2 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 (46) 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter