Má Múza v bílém stejnokroji
jako dřív hlídá oddělení,
je stále svůdná, krásná...
…jen už mojí
předlouhou řadu týdnů není,
i když v mých očích vyšnořena
nepřestala být do gala,
(i pod tím gala vábná žena),
mé verše (i mě) uražena
líbat a laskat přestala.
Kdyby to! Přímo odhání je
a odkopává na potkání,
mlčením je jak klackem bije,
když začnu mluvit o setkání,
takže ji potkat dá dost práci.
jak by se kamsi ztratila,
a šlo by to jen v ordinaci,
kde dřív mě ráda léčila
a s láskou, velkou pečlivostí
mi každý neduh zahnala.
A to nemluvím o přednosti,
kterou mi všude sjednala
úsměvnou prosbou: vyšetřte ho!
ať nečekám na toho svého....
Ne, na tom už nic nezměním,
když z pacienta hýčkaného
jsem v čekárně
pán s příjmením. |