aha, díky za upřesnění. vídím, že jsem to prve nepochopil zcela správně. zmátlo mě slovo "narychlo". ale neva, hlavní je, jak ta básnička vypadá, a máš pravdu, všechny ty procesy se na to hodí a je mi jasný jak souvisejí s odstupem od sentimentality. (nedělám já to samý? - dělám). - dodám jeden postřeh ze včerejška. tento verš jsem si prohlížel: "Snad srdce slunce zavře strach" a říkal si, jak to nejspíš bylo kladený slovo po slově. ty spoje a ohyby jsou to, co otevírá prostor, o němž jsem psal. - 

možná tě povzbuzuju, možná ne. talent může být dar i zátěž (ono se to ani nevylučuje, to je fakt). takhle to tu říkat ode mě zavání elitářstvím a nespravedlností vůči těm, kteří jej tolik nemají, a přesto nedávájí do psaní o nic míň, jenže někteří jsou a jiní nejsou vyvolení. tak to bylo vždycky. za to nemůžu. když si prohlížím tvý starší texty a vidím, že na to čtenáři nereagují tak jako na jiné, které by si nemusely zasloužit o nic více pozornosti, tak mě to spíš vede k tomu reagovat. I když zároveň bych hádal, že tě to ani moc nevzrušuje, kolik je u čeho komentářů. Třeba si to přečtou tady. Např. Katedrála a Toyen jsou trvanlivé poetické výdobytky. (poslední slovo není tvůj slovník, nevadí.)   

škoda, že 2. verš se vedle těch dvou následujících, jež jsou výrazné a zprostředkovanou situaci jedinečně zostřují, poněkud ztrácí. 1. verš je přijatelná a zvědavost vzbuzující expozice. ještě jsem chtěl napsat, že by se mi to víc líbilo jako součást rozvinutějšího obrazu, ale ten poslední verš to zjevně ukončuje. tak ledaže by něco předcházelo. ovšem i tak, jak to je tady, je to dostačující minipříběh. tak nevim. mám prostě nedůvěru k několikaveršovým textům, přímo nesnáším všelijaké fragmenty troušené a roztroušené, kam se podívám, pokud jim chybí jasná známka, že víc slov by bylo méně. fragmenty různě rozhazované jsou často spíš známkou bezradnosti než moudrosti a vhledu. jednou, třikrát to jde, ale potom se to přejí. tenhle text se mi zdá být spíš koncizní než bezradný, je uzavřený. přesvědčuje mě i titul.