Jsem vánek,pulící před vámi jen...
nebodejte mě zlýma očima,
já nejsem vidět.
Jsem říční voda z jara,
co míjí rybáře na břehu jen....
nehažte po mě kameny,
když nemůžete mě vidět.
Jsem vteřinou hodiny jednoho dne
jen....
Nekřičte, když prst zmáčkne spoust,
jen...
pochopte, nechci být vidět.
Jsem vánkem,říčkou i vteřinou.
Chtěla jsem být
jako troska, plujíc mořem sto let
poté, co lod´ klesla....
jako plamen, planoucí ve větru,
jehož ohen´ dávno vyhasl...
jako déšt, co padl z nebe
bez mraků....
jako kapky vody na tváři,
poté co déšt dávno ustanul.....
jako když letního večera, stín na mostě dusno zmrazilo,
poté co duše dávno odplula a srdce již nebilo....
|