Váš svět je ošklivej,  lidi se smějou bezdůvodně, jsou slepí a hluší.

Andělé jsou lidé, kteří si všímají věcí, co jiní nevidí. Poslouchaji cinkání klíčů a koukají jak lidé se baví, pozorují, jak reagují a sami mlčí, protože vědí, že nesmyslných hovorů už bylo hodně. Ale když promluví, stačí poslouchat a uslyšíš svět, o kterém já sním. Mluví pravdu a jejich odpovědi jsou rychlé a výstižné, snaží se neplýtvat slovy.

Jen mě vytáčí jedna věc. Můj taťka chtěl malovat, jít na výtvarnou školu, ale pocházel z vesnice a nebylo to možné, aby tam šel a tak musel na ing. a když ted to chci já, připadá mi jako že uplne zapomnel, co chtel. Já maluju, ale dopadne to se mnou jako s ním, protože na to nebude čas. Já píšu a maluju. Víc píšu, protože na kreslení neni čas. Školu bych na to potřebovala, potřebuji toho vědět tolik. Já vlastně toužím vědět všechno. Budu mít stejnou překažku v klidu jako někteří v mé rodine.

Já mám anděly ráda jen k nim nepatřím.

Změny necekej. Já nerada ten vas svet.

slovy nedokážu popsat pocit, který mě při čtení toho přepadá.

prvních pár veršů se mi líbí...

Moc jsem nad tím nepřemýšlela. Nedokázala jsem sebe uklidnit, abych se povznesla nad to. Musela jsem psát. Pak je bolest ve všech slovech. Bolest by měla být působivá, pokud se mi to povedlo jsem ráda.

Děkuji:)

Ne je normalni ing, ale proste ho to zajímalo, tak si nedavno udelal dalkovou treti vysokou...My jsme proste blazniva rodina...

Ja zbranema nehazim... zadnou nemam.

neni cvokar. Dela psychologii. To je uplne neco jinyho. Ale jinak je reditel firmy

Brání mi v tom hodně věcí. Potřebuju jít na jednu soukromou školu.to mi nikdo nezaplatí. A všichni jsou proti kromě tatky ale ten na mě kašle... Asi tak.

Ja zkouset nic nebudu... Doktora mam doma a psychologii delal tatka jako treti vysokou...ehm tak to radsi ne..

Chtela jsem malovat.

Já jsem ve svých tvrzení pevná. Aspoň v těch důležitých

Děkuji. Je nechutné, jak v návalu pocitů jsem dokázala tak jasně otisknout sebe do vět. Je ale nádherné vědět, že někdo cítí pravdu.

Lidé tohle ve mně vidí. Já jsem hrozně ráda používala slova, ale všímala jsem si, že mě přestali poslouchat, zavírali přede mnou oči. Musela jsem se naučit mlčet. A teď vnímám svět trochu jinak...

Proč jen nohu? Třeba nos by byl zajímavej.... už radši mlčim..

A vždycky píšeš...ehm jak bych to řekla... žravě Víš jak to myslim. Člověk čte a čte dokud to nedočte:)

Dabelský smích? bohobohobohohoho dabelsky smich je ten, co mi leze na nervi. Protože dábel neexistuje. A mě leze na nervi ho-ho- ho hooooooooooo... To když slyšim v televizi, musim jí vypnout. Žádný jiný smích neni ďábelštější

Já vim, že ne. Ale jistota Aby to nevypadalo, že se o to snažim.

Jo líbilo. Já jsem si nejdřív nevšimla autora.... Jak můžeš psát pořád něco jiného? Ale je to opravdu dobrý 

Hlavně mě to pobavilo (To se podaří málo lidem, aby napsali něco, co mě pobaví a hlavně abych to přečetla najednou)

ovlivnění Tebe.

Odkud znáš muhehe? To jsem začala psát já, když sjem popisovala, co řiká brácha! (a pak jsme tak pojmenovali i náš blog, který už neni)

Žádný vedlejší úmysli s mým hodnocením neexistují.

Konkurovat si nemůžem. Píšu jiným stylem, jiné věci

Jako vždy se ozývá hlas, který máš vždycky na blízku a vždycky budeš mít.

Jak jsme se dohodli, nebodujï, protože já v tom vidím víc než ostatní. Jsem ovlivněná Tebou, jak Tě znám a teď to vidím jako odraz v Tvém psaní. Tvojí duši. Mojí kamarádku.

Působí to na mě asi nejupřímněji z toho, co si psala.

Nekouřim, nepiju ani neberu drogy.

Romantička... Hm... Asi to tak bude Ale to je nevyléčitelná nemoc

Němoty asi ne arogance si taky nemyslim...

Jenom v tom neumíš najít, co našli někteří a co jsem tam zakopala já.