Tvé další možnosti
Pomůžeme, poradíme
Snažím se po světě chodit taky s ůsměvem. Vždycky ráno si ho natáhnu a večer mám co dělat, abych ho sundal. Tyhle úředníky nelze cvičit zhora uvedeným způsobem neb se jedná o takzvaný jednorázový akt. Čili dalších deset let je neuvidím. Jinak si ale beru rady shora uvedené k srdci neoť i v mém případě existují úřady, kde jsem poměrně častým hostem. Díky za rady.
Jednu radu mám také. Dal mi ji kdysi kolega v práci. Byl o hezkých pár pátků starší než já. I přesto jsem ho nepovažoval za senilního. Ten kolega mi řekl, že jednou vyrostu do věku, kdy se mi budou líbit nejen mladší nebo stejně staré ženy ale i ty starší. A až do toho věku dorostu, pak se mi teprve otvírá sexuální svět neomezených možností. Nehaň čtyřicátnice neb nevíš, kdy uvízneš v náručí některé z nich. Dík a hezký den
Také vím, že to není dovolená. Ber to jako nadsázku. realitou zůstává ž v okrese Boleslavském nebyla hlášena žádná chřipková epidemie a že trocha ochoty od našich zaměstnanců (my si je platíme) by neškodila. Jsou to zkušenosti z jednoho detašovaného boleslavského pracoviště. Na druhou stranu jsem zažil příjemné jednání třeba na živnostenském odboru i jiných pracovištích kde moji zaměstnanci (chápej, úředníci) pracují.
Takže v globálu, toto byla z mého pohledu vyjímka ale o to víc si zasloužila zaznamenat.
Hlubší kritika? Do jaké hloubky duše by se člověk musel dostat, aby odhalil prapůvody inspirace k tomuto článku? Tedy Václave, nebudu kritizovat něco, čemu nerozumím. Jedno vím jistě, jsi bezesporu osobnost s určitými avantgardními rysy. Malinko z Tebe vyznívá sebestřednost ale to je problém nás všech. Tvá díla obecně zaujmou nápadem, okamžitou akcí a některá i hloubavostí. Jiná švihem. Ale je to, jak jsi sám nazval, dvojí kódování a proto víc k Tvé próze ani poezii napsat nemohu. Nedosáhnu ani na Tvé výšky ani na Tvé hloubky. Takže nemohu kritizovat. Jen mi dovol citovat z Tvého mnou velmi oblíbeného díla:
Je třeba si uvědomit, že většina literárních děl má více vrstev. Právě na čtenáři a jeho schopnostech mnohdy záleží, kolik takovýchto vrstev dokáže odkrýt. Čtenáře si tak můžeme rozdělit na čtenáře běžného a čtenáře elitního. Běžný čtenář přijímá to co je napsáno, interpretuje na základě prvního dojmu, za pomocí nejběžnějších významů či konotátů. Čtenář elitní je schopen dešifrovat odkazy, které autor do svého díla vložil, je schopen přemýšlet ve více rovinách, protože je díky své čtenářské zkušenosti obeznámen se stejným základem, z něhož autor čerpal. Ovšem skutečně kvalitní dílo by mělo uspokojit oba tyto typy čtenářů, mělo by fungovat v obou vrstvách. To dokázal právě Umberto Eco ve svém románu Jméno růže. Tuto knihu můžeme vnímat buď jako historický román s dobrodružnou zápletkou a nebo při čtení, pakliže jsme schopni vnímat jeho intertextovou ironii, dosáhnout zážitku mnohem hlubšího*. Podstatné je, že uspokojení nad touto knihou skutečně naleznou oba zmíněné typy čtenářů, což je ideální případ. Většinou však bohužel dochází k jiným situacím, které u internetové tvorby můžeme, díky možnosti okamžité zpětné vazby, snadno pozorovat. Při popisu takovýchto případů (tj. onoho základního modelu – bold) svůj záběr zúžím pouze na internetovou poezii........................... konec citace.....
Jen poznámku: malinko mi to tu zavání jakýmsi intelektuálním rasismem.
Ale závěrem, piš, nechá se to číst. Krásné a úspěšné dny Ti přeji. A protože vím, jak lpíš na doporučeních, Mohu vřele doporučit ctěné čtenářské obci. Dávám pět bodů.
Křtěný nejsem a tak asi nejsem ani křesťan. Ačkoliv, jsem součástí celé civilizace která si říká křesťanská tak asi trochu křesťan budu. Věřím v Krista.a v to, co hlásal. On skutečně nepotřeboval chrámy k tomu, aby lidi přesvědčoval, jak je jedinečný. On vlastně ani nechtěl nikoho přesvědčovat o své jedinečnosti a vyjímečnosti. Miloval lidi a to mu stačilo ke štěstí. Pomáhal lidem a to mu stačilo k seberealizaci.
Kdyby církev neměla Krista, musela by si ho vymyslet. Jako fangli. Jako vějičku, jako symbol, kterému se sama zpronevěřila. Myslím si, že církev je sama jedním z hlavních viníků stavu současné morálky. Přetvářka, fízlování.... Nevidímk rozdíl mezi církví a komunisty. Alespoň v tomto směru. Krásný příklad je farář z Hoštic. Od pana Trošky. Podporuje drbny proto, aby věděl co se kde šustne...
A tak asi ani nejde o to, jestli jsem či nejsem křesťan. Spíš si myslím že jsem. A kovaný. Jde o to, jakou reklamu a jaký marketing poskytuje Křesťanství sama církev. Papež Jan Pavel II. Byl vyjímkou. Spousta kleriků ho trpěla se zatnutými zuby. Měl jistě konzervativní názory, ale byl o nich přesvědčen! A navíc, ve stopách Krista dokázal šířit lásku a porozumění. A to se bohužel nedaří zaslepencům a nadutcům ve většině církví a náboženství. Nejhorší reklamu svému produktu pak dělají lidé typu poslance Karase. To je jako ta tvoje věřící dáma zastupitelka. A věř nebo nevěř:-))) to jsou ti, co dávájí na odiv že jsou věřící všude to vykřikují, vnucují své názory a zapškle nenávidí všechno, co neodpovídá jejich názorům a představám. To nejsou křesťani ani křesťánci. Nemají s ideou Křesťanství nic společného. Křesťan nemůže a nechce nenávidět. Křesťan miluje. A tím pádem a na závěr, nežijí podle desatera. V desateru je jedno přikázání které porušují každý den. "Miluj bližního svého". Já to doplním citací z fantastického filmu Mella Gibsona Umučení Krista: Miluj bližního svého, miluj i své nepřátele protože zač by tě potom měl Pán odměňovat? Takže církev asi není křesťanská a Tvoji křesťánci asi nejsou křesťanští a moji pánbíčkáři asi nejsou křesťanští. Na druhou stranu nechci je soudit. Ani sám Bůh nesoudí člověka dokud nenastal jeho poslední den. A co se týče mě, chci být dobrým křesťanem. Snad se mi to aspoň trochu daří. Krásný den ve spolek