|
U příspěvku:Ty a tvoje |
Motýl (Občasný) - 23.10.2005 > |
U příspěvku:chameleon (sms) |
Motýl (Občasný) - 21.10.2005 > Ne jako báseň, ale jako znělka (v tom druhém významu) mi to připadá dokonalé a chytlavé - chytlo mě to za pačesy a něco pošeptalo do ucha... (Ale jemně, mě to chytlo.) |
U příspěvku:Pro holky |
Motýl (Občasný) - 21.10.2005 > Jako báseň: připadá mi jednoduchá jednoduchostí, jež v sobě zahrnuje veliký kus složitostí; cítím z ní hravost, ladnost; vlny obrazů proudí svým způsobem a mně se líbilo plout na nich; a jejím jádrem je zkušenost, vzdělení, kus života -- snad jen ten závěr, poslední dva verše, mi připadají trochu jako zoufání.
Jako obsah - zvdělení: ten verš, "investice do prázdna", je přeci bludem: tehdy se ti investice vrátila v podobě radosti, štěstí či lásky. To až později zpřetrhalo všeho krásné jedno: očekávání. |
U příspěvku:Korunovace |
Motýl (Občasný) - 20.10.2005 > Připadá mi jako by vedle sebe byly rozházeny střípky básně - jednotlivé obrazy, ale dohromady, ať je sčítám či odečítám, mi nedávají ten celek.
Nejdřív mi nezněly verše jako "v soumraku krbu", jako bych to nemohl zkousnout či to ve mně nic nevyvolávalo, ale později, když jsem vstoupil do tvého světa, přistoupil na tvoji jinakost, tak mě to pěkně vytočilo vzhůru ke korunám.
Co mi asi chybí je zřetelnější osa, vnitřní logika. Ta se mi tady hledala obtížněji. |
U příspěvku:16.10.05 |
Motýl (Občasný) - 18.10.2005 > |
U příspěvku:Výstava dveří |
Motýl (Občasný) - 16.10.2005 > Pojď k těm devátým... |
U příspěvku:Dětský kolotoč |
Motýl (Občasný) - 16.10.2005 > |
U příspěvku:Stýskání |
Motýl (Občasný) - 16.10.2005 > Výborně. Na chvíli jsem byl zavalen nekonečným sněhem skrz něj prosvítalo pár paprsků slunce... |
U příspěvku:NENECH MĚ |
Motýl (Občasný) - 15.10.2005 > Nenech mě bez tvých veršů. Po nocích skládej dál. A třeba taky za dne, když tě nikdo nenechává a podzimní listy hladí zem. |
U příspěvku:Paměť |
Motýl (Občasný) - 14.10.2005 > |
U příspěvku:Mému Verlainovi |
Motýl (Občasný) - 12.10.2005 > Má to srdce, má to hlavu. Cestu, spád a hlavně: obrazy, co se mi před chvílí uložili někam do bledě modrých šuplíků v mé hlavě a až jednou hmátnu po Verlainově knize, vyskočí na mě a... |