Galaktická

(Ewonne)

uvařil jsem si kávu

do keramického půlitru,

ženě zelený opunciový čaj,

do půlitru

byli jsme připraveni,

tak jsem

otevřel knihu

…držel jsem ji okolo pasu

měla voňavé kadeře

koukali jsme z okna naší VX-3,

moderního lehkého křižníku

vesmír byl chladný a

hvězdy svítily chabě

tam  v dáli svítily jasně,

úplně zářily

měli jsme tam namířeno

za horizont.

Jedné noci nebožtíček

(Druhý černej saniťák)

Inu hřbitovy ve stráních mívají

Své kouzlo: mrtví se snad ze svahů

Lépe kutálejí či je snad kopec snáze

Vyklopí

Pan Číž (úspěšný na burze hráč) na úpatí

Vilu si postaví po anglicku seče trávník krtků labutí píseň

Párty s grilováním kuřat boků žeber kelímky

V bazéně sud vozy cizích značek před brankou

Jedné noci

Nebožtíček:

Jeden mrtvý ze svahu se sudem válí valí kutálí

Se kutálí

Mladé děvče oblých prsů plných bílých Číže dcera v černých vodách jedno

Tempo

Druhé tempo

Brázdí bazén pak to šplouchne:

Dívka strne

Dlouhé ticho:

.

.

.

.

.

.

Měsíc:

Vyšel měsíc zpoza mraku

(V chladném světle voda se blýskla)

Děvče bledé nevinné zbledne ještě trochu zbledne

Víc než vápno vápno v temných děrách chloramin

Mírný vítr rubáše cáry – ač vodou nasáklé – posouvá po vodě k dívce blíž

Ponorné oděvy

Ni nádrže výhřev ni

Poslední uhlíky: doutnavé papírové tácky nezahřejí když mrtvé

Tempo

Druhé tempo

Vodu rozčeří

Mladá Čížová v dvoudílných plavkách a možná docela

Bez plavek nahá

Roztáčí kola šplouchavá kola vlna se šíří

Od schůdků

Po kterých dívka se snaží vystoupat

Tiše jen co nejtišeji jen zuby

Cvakají a roztřesené lýtko na krátkých vlnách vysílá zprávu

O níž jeho hlava neví

Poslední schod ne noho najdi

Oporu jen nepro

Klouzni

A mírný vítr

A černý cár se dotkl kotníku kotník se zastavil a bílé lýtko a dlouho

Ticho:

.

.

.

.

.

.

Křik ťal!

Seknul rozseknul zahradu rozštípnul hrušeň potloukl jahodí

Chřestidla bílou zajala nožku

Chřestidla kostěná lýtečné vlny krátké vlny naladí stanici stanici Ticho...

.

.

.

.

.

.

.

Ticho nebezpečné jak na krku oprátka v zádech nůž jak zuby

Na krkavici

Cosi se hnulo

A kopec náhle poblázněný vyklápí další

A další umrlé

Umrlé nevrlé

I vrlé:

Jak vrtule k vodě se obracejí k vodě se navracejí k vodě k

Prazdroji

Hustá pěna bílá pěna: zpěněná

Hladina bazénu a dívka jako omámená tlačí si mrtvoly do klína

Pak mrtví vylézají z vody /zbyl jen sud/

Kape jim ze šosů kape jim z cárů dobrman zalezlý strachy skučí

Mrtvoly přelezou plot Čížova taky dcera

S nimi se ještě dál dál někam kutálí

Číž smutný griluje boky žebra /i žebra cizí otáčí i žebra pláčou

I dobrman

Bavoráky

I jiné vozy cizích značek/

Mrtví stoupají do kopců do svahů

Živí klesají mrtví

Všechno se točí i Číž živ či mrtev víc mrtev než živ

Všechno se točí nakonec

Živý mrtvý

Všichni se jednou

Skutálí

Někdo to všechno točí...

Kůžičkář

(hanýsek)

Chodí kolem každý večer.

Chodí kolem každý den.

Kolem škol a dětských hříští,

kudy čerstvé mládí prýští.

Obhlíží … je spokojen.

Má rád děti … Kůžičkář.

Vaše … cizí … kterékoli.

Černé, bílé, rudé, žluté

… rozpustilé, zakřiknuté.

Není rasista.

Nakládá s nimi spravedlivě.

Zeptá se Vás:

   „Vcelku nebo nakrájet ?“

Rodiče ho za to mají rádi.

Tenkrát zase potkal jednu

co nechtěla být sama doma.

Punčochatá s klíči na špagátu

toulala se bloky paneláků.

Čokoláda skýtá jistou záruku

tu holčičky obzvlášť rády

a jdou pak pánům na ruku.

Nazítří ji vrátil v pytli na odpadky.

Předtím si to užili.

Její mamka byla ráda, může zas chodit do krčmy „U přístavu“.

Namísto kravaty nosí dívčí podkolenku.

Krebsovi už ho zdraví zdálky

a zvou ho domů na jednu sklenku.

Rodiče odcházejí … sami

do kina

a malá Krebsová … ?

… usíná

jejich ženy

(druhý černej saniťák)

terorizovali jsme

městečko lidi

v městečku

se terorizovat

nechali 

jejich ženy byly měkké a teplé

jako ženy 

městečko

na dlani

městečko Nasrci

městečko Najazyku

Dopis Elizabeth Wurtzelové 

(Arco)