Poezie                      Výbor básní z období posledních dvou měsíců, který vám na své stránce překládám, není založen na žádné jednotící myšlence, jakou je například průřez místním podzemím kolegy Emmeta nebo ochutnávka slovensky psané poesie drfausta. Díla jsem zařadil pouze na základě vlastního vkusu, a nezbývá mi než doufat, že se najde dost čtenářů s vkusem podobným. Jeden zřetelný rys výběru bych ovšem přeci jen zmínil: chtěl bych poukázat na to, že klasické verše a rým vůbec nemusí být spojeny s devatenáctým stoletím a básničkami o květech na lukách, nýbrž i v současné době jsou s to vkusně vyjádřit skutečnost kolem nás.   S přáním příjemného čtení Lei       Jen na silnicích taje (tichotam)   věnováno     Jen na silnicích taje...             ...jinde se bílá vzpíná! Zde však jde kůň     a s vozatajem plaví se po černé     a líná Brzy již do stodoly s kopou slámy vkluše - před vraty dokořán se mihnou kamiony s výkřikem nevědomým ohodí to vše - i ve stavení     stromy... A je jí škoda     kopy sena bílé ač v bezvětří     prudká     černota ji raní Snad ne ta silnice...     vinna je ta chvíle po kterou vrata     nezavřena     chránit nemohla minulost když přicházelo živé Čas měl se bránit     dříve         a vysnít z oken (Augustín Šípek)     oknem k dvoru napříč sněno pod čepce      a včem to tkví když stýskání je vyháněno a obraz v kruzích     zdánliví   a mocí tlouci louže ze dna svatokrást     když kdosi ví a stojí smutně na polednách a pusto v prachu      práchniví       můj pastýř nebyl můj (vlny)     Pastýř zabil svou poslední               ovci (vlna byla už na loket dlouhá ovce čekala svorně               před domem) a Paléka               pastýřova žena plakala když omývala své nahé tělo jako pláčí děti když je někdo opouští          Paléka:       Můj pastýř odešel                     měsícem neprozrazen                     sluncem neporaněn                     a když smočila jsem                     těžké vlasy v kádi                     zbarvila se voda do ruda                     Své ovce poznala jsem                     z pastýřových dlaní                     když naposled vešel do domu                     a má ňadra krví popsal křížky                     Dotknul se mé hlavy      zlehka                     mě potopil                     a odešel   řekl: “Nech se ostříhat až tu nebudu”       Rekonstrukce (Emmet_RAY)     pili jsme z ulepených sklenic a nemohli odtrhnout ruce všechno ulpívalo a teď to chtělo k sobě   tak dej mi své šedé tělo a rozpouštěj špínu a prach nauč se milovat popel zasetý ve vlnách   a pěna byla z betonu a kytky kameněly         noční, nevěrná, napůl (sjuuu)     měsíc je miska kurkumy chodíme městem trochu mým a úzko je nám - zrnkům v lusku   přelomit dva jak ptačí kůstku uměla jsem     a neumím         O vlnách a lidech (paranoid_android)     (nádech)   Až vyrostu smrti z bačkůrek, vydám se bosý stopem k moři.   Chytím si slaného koníka a směním s ním jiskřivá kopýtka za pádla okopaných prstů.   A jak velký punkáč v chaluhovaných plenkách budu čekat…   na příliv lodí s plachtami březích snů, kterým vítr drnká tři akordy na ňadra   a taky na vlnu zbylých dnů, která by se vzdmula, polkla a ještě chvíli drhla po dně, něž by opadla.   (výdech)