Sedm.
Máš na tričku ze sekáče
Půlnoc.
Tvá matka doma pláče
Dvanáct.
Dostal tvůj otec za vydírání
Jedna.
Jediná, která se smutkem brání
Tisíc.
Slz, které způsobily jí tvoje pěsti.
Šestého.
„Máš narozeniny.Tak, hodně štěstí“
Dvacátého.
V proudech krve ztrácela podobu
Pátého.
Její matka postávala u hrobu….

Říjen 
farářskej

vítr jak temný ataman
zas zabušil do města bran
a zalomcoval parapetem spánku
domy mu zase padly v plen
sytý nahlíží do oken
však svítá už
a noc obrací stránku

černošedé větve stromů
jak blesky, zbavené hromů
obloha těhotná pláčem deště
vítr hvízdne naposled
zahučí několik vět
a pak zmizí...
však se vrátí ještě

zas pozítří či za dva roky
zazní městem těžké kroky
a pod krovy opět sykne smích
teď jen pohřbít jeho oběti
a zamést listí - ty děti,
zrozené stromy
z bojů včerejších...

Žít a umírat
temnota

Žít

s dlaní na skle
s očima na dlaních
s prachem v očích
s krví v prachu
s ústy od krve
s mlhou od úst
s krokem do mlhy
s bubny do kroku
s úderem na buben
s nadějí na úder
se srdcem v naději
se sklem v srdci

Umírat

Byla
kachna

Byla už čtyři měsíce mrtvá
když přišla do mého snu
rozloučit se
hubená v modrých džínách
objala mne
jen jsem bezradně pokrčila rameny
a dívala se
jak odjíždí cestou stromů
stála jsem v prašné mlze
a nevím proč
cítila vůni jablek
nádherně zelených jablek
co voní po životě

Klíč pod rohožkou
Ilona

Je ráno
vystláno šedí
nahoře i dole
a pivovarský kůň
marně táhne
babí léto
k podzimu.
Zase mám
nedospáno
havrani sedí
na kůži pole
a já lžu vrátkům
že jsem tvoje
i pro zimu.

Tak jako vítr ve vlasech
protékáš nocí vlnkou klína
čechrá mou touhu každý vzdech
když z duše mizí prašivina
polibkům šeptám Kam ten spěch?
hlas se mi přitom divně chvěje
to jiskry běží po zádech
propadám se jak do závěje
tam kde jsi hebká víc než mech
v malströmu ohně taje něha
pulzuje proudí v prasklých švech
necháme rozkoš ať si běhá
dokud zbyl ještě v plicích dech
stiskneš mne s vášní nečekanou
když v bouři potkáš pevný břeh
oči Ti září štěstím planou
úsměv jen tančí na Tvých rtech
jako ten vítr ve vlasech

Déšť
Petr

Déšť maluje
studeným inkoustem
liduprázdné ulice,
na kamenné plátno
chodníků.

Než vítr stačí ještě
rozcuchat vlasy deště -
do pramínků,
tak asi pro vzpomínku,
pohodí po chodnících,
zrcátka stříbrných mincí.

Černí andělé
Martina

Otevřená chřípí smrti,
kalichy krve Kristovy
zalité ve zlatě.

Draví, rychlí jako chrti,
poslové Ďáblovi;
ONI – bez naděje,
na POVÝŠENÍ.

Bez lásky
chamtiví po krvi
v úsilí o zničení.

Zničení Dobra,
jež prospěje Andělům spásy.

Stíny a škleby jejich
v blízkosti vcházejí
do dveří srdce.

S bolestí v černých kápích
berou si z něho vše

možná NAVŽDY.

Byla jednou jedna stará... 
Lian

…..Babička

Zažloutlé fotky vlní se v rytmu houpacího křesla
Zapaluje si druhou, ví, že by neměla…..
Rampouch probodl věžní hodiny,
v koutě pak vychládá zabitý čas
Stařenka se usmívá…..
Z oprýskaných zdí loupou se vzpomínky
S lustrem pohrávaj si tóny jazzu
Pomalu potáhne a rozkašle se, ale co…..
Na zamrzlých myšlenkách bruslí vločky
Otevřené okno se smíchem větrá zbytky jejího světa
Zaujatě pozoruje záclony….
Tančící po mléčné dráze
Jsou roztrhaný od kaktusu,dostala ho od vnučky.
Jméno se jí už vykouřilo z hlavy…..
Naposledy vdechne a zasípá…..
Rozvalená na koberci usíná marjánka……….

Volná...
myšička

Řekl´s mi:
jsi volná,
zbavuji tě pout
Udělám
na kapesníku uzel
abych nezapomněla
zapomenout...