Laudatio funebris Petr Krásný
Básník má pokoj, kaktus, milenku a psací stroj Básník má pravdu Na dně Má láhev
Jedna Dvě Tři Čtyři Pět . . . .
Básník má pravdy pro celý svět
Když básník odejde Není co dopíjet
Namlouvání Martin
Našel jsem hvězdu, sebral ji a navrátil zpět na nebe.
...že nevěříš? Já vím, nejsem kouzelník, ale chtěl bych jím být u Tebe.
Vůně kouře Jen Lípa
Vůně kouře je natolik podmanivá! - Ať už jí způsobil oheň nebo pouhé svíčky, nutí tě se neustále jenom dívat do jasných plamenů, s přivřenými víčky:
Evokuje tvary svými jazyky a jasem dokreslujíc temné jemnohmotné stíny dávných bohů, které volá tichým hlasem - lahodná a sladká vůně obětiny.
Domy shakya
Každý ráno při cestě do práce se mu zdají, nezdají. Oni jsou strašně krásný až milostínský. Domy. Tyčí se ve vyzrálých barvách v paprscích Slunce ( jsou li ) k nebi a dívají se na nás. Čekají na naše pohlazení. Starý domy.
23.1. Léta Páně 1997
Na víku propasti kachna
Na víku propasti posnídám poobědvám povečeřím do ubrousku drobečky sesbírám vezmu je s sebou Nebylo by dobré na místo takové vracet se pro zbytky |
NOC Fanny
Noc plná milování, něžných slov a dýmu z cigaret. Noc naplněné touhy, dvou chvějících se těl pod pohledy hvězd. Noc, kdy jsem si přál, aby zastavil se čas.
A on zatím unikal rychlostí šílených koní.
Hodiny, dny a roky, to vše v jediné noci. Na chodbě vylekaně přešlapoval spánek a ani se neodvážil na dveře zaklepat.
Noc strachu ze svítání, rtů oteklých od líbání, znavených dlaní od hledání.
Noc ... plná nepokoje, že už příštím dnem ... Noc poslední před odjezdem.
Zrnko písku Martina
Koupe se v moři slunce rozpustilé, zlatými paprsky vybarvuje vlnky, tajuplně krásná je ta chvíle, když z břehu vidíš zlatem protkávané strunky.
Spojeni v polibcích zdají se na chvíli být, než slunce zapadne a obzor ztemní, přikován, nemůžeš odejít, jak tóny moře teskně se zjemní.
Stojíš tam na břehu, v prázdnotě svojí, jak tečka, zrníčko písku, myšlenky na chvilku s hvězdami se pojí, ten pocit zakreslil si do notýsku.
Objevené smysly Paula
Vyšplhala na horu do chrámu v nebesích kde v lahvičce od parfému našla uzamčené smysly vzbuzující TY chutě.
S první svléknutou spodničkou a sladkým vychutnáním vrcholu si konečně okořenila život tou vzácnou bylinkou která se nacházela až na špičce onoho božského pahorku.
Pod lindgren
Pod hlavou hejna mraků máš, když ležíš nehnutě a bledá.
A vlažný dech se vine po zdi.
Pod víčky skrýváš se, svírá tě bouře. Tak jako hlemýždě v podzimní trávě.
...a mořské řasy lepíš si po tvářích, když venku pukají zoufalé kapky deště.
|