Radost - stefan
Tak jen pojď dál, má přítelkyně… I v téhle pozdní hodině.. Ty vítaná jsi přece vždycky mám právě místo.. na klíně..
Jen stul se pěkně do klubíčka a pobud´ chvilku maličká, až spánek zavře Tvoje víčka.. a sladký sen Tě uhýčká..
dovol mi ať Tě doprovodím do světa krásných zázraků, kde dny jsou místo našich hodin a plné sladkých náznaků..
Ne, jistota to asi není.. ta nehodí se pro lidi… v tom našem světě víc se cení to, co se jenom nevidí.
Jen tuší tak, že dech se krátí i oči mějme přivřené a nechtějme všechno už znáti.. nejlepší, je to tušené.
Proč píditi se po osudu (krásného není nikdy dost) na prahu vždycky čekat budu na přítelkyni, na Radost…
Až... - Siona_V
Až prohraju všechny svý sny v mariáši, až začnu Boha tajně pomlouvat. Až lidi začnu nenávidět za to, co k životu jim stačí a až sebe začnu mít až směšně rád.
Až budu křičet ze spaní, co říct já nahlas, zradilo by mojí pýchu. Až uslyším, jak spiklenecky šeptají si stěny jako svědci dávnejch hříchů.
Až slzám svejm se budu trpce smát a olizovat si je z tváří. Až na Davida začnu si zas hrát a přeprat budu chtít svý stáří.
Až svou ženu začnu nenávidět víc než dřív a nejvíc za to, že už není sama. Až v tichym koutě zůstanu sám pít a čekat až si pro mě příjde s kosou dáma.
Až zjistím, že můj život byl jak za nehtama škvára a že vůl jsem byl, že nebylo mu rovno, až pojede si pro mě černá kára ...
Tak pak to bude vážně zlý.
Cestou domů - Olina
Prorůst věci dotýkané jako při pohledu z více stran Prokročit stěnu ostrých hran - být zase v zemi černých vran a bílých ptáků svobodných kde podoby se přelévají jedna v druhou každý okamžik Čím jsou víc? Stíny lehce zprohýbané letící, kam žlutý vítr vane mlhy nad řekami bytosti poskládané z mžiků, kapek, stínů, vzdechů, odrazů v šeru zrcadel pohybů letmo zahlédnutých ...
Když pohnu rukou co se stane?
Můj život - Olina
Můj život je křik netopýra - chvíle, kterou Edith zpívá - chycený člověk v síti slov - širé nebe - zborcený krov - vůně vzhůru vytáhlá - oheň, který v skrytu plá - slunce na hladině životů - lvice odehnaná od plotu - dlouhý, osamělý lov - sen sněný beze slov - vteřina co zbyla na okraji výkřiku zmučeného beránka
Tajemná zahrada - Marek Prokop
Zahrada soch kamenných, cestou světa tlení, bílý hloh, potůčky a prameny, nikdy nelení.
Obtékají stavby lidských rukou horizonty snů, chladné tavby mramoru – ukout srdce dnů.
Pasážemi touhy šeptáš v ulici, po mostech tepeš kruhy sochy tulící, lásky vzdech.
Alejí výkřiků pomalými kroky, v posvátném tichu, svlékáme tuniku doháníme roky, modlíme se k hříchům.
Na mrtvém kameni z mramoru vyrašila květina rubínu - apoštolů znamení – socha řka:”Tak jsem žila, nikdy nezhynu”.
Praha-Kodaň - Zora /Otravníčkovi/
Nehrajte si se sirkami v Kodani. Oheň vzplane, a já nejsem na hraní… Jsou hry smutné- a hry veselé: podle toho, jak kdo ustele.
/17.10.2000/
Růže - Vyskočilová Jana
Byl zrovna krásný,vlahý večer a co vůní bylo kolem. Avšak já krásu nevnímám, nepoznám lidi,které potkávám. Nesu náruč plnou rudých růží, však jejich vůně spíš mě trápí. Ach život kdysi krásný byl a pak jej kdosi v okamžiku ukončil. Ty růže rudé jako krev, pokládám tiše na rakev.
Kampa - zolli
Po Kampě chodím, sám a sám. Na zeď píši uhlíkem. Kampak kam? Korouhvičko s prosíkem.
Toulám se mokrem, po nábřeží. Slzavým horkem ke mě běží parníky vleklých vzpomínek. Sfoukávám plamínky od sirek.
Prším vzlyky. Bez přístřeší. Holub na oběd se těší. Má housku solí zmáčenou. I já tady, na zapřenou, tajně krmím svoje žaly. Náhle v parku, mezi valy, dám vale svým náladám. Na novou naději zakládám…
|
Ke slunci - Rimbi
Jedu ve vlaku do nikam ve směšném převleku sobě unikám v rychlosti umlkám sladkosti polykám taky si zoufám ze zvyku někdy si troufám v riziku otevřít okýnko maličko zavolám maminko matičko jedu dál do mlhy někdo se smál a čísi ostruhy mi rozsekly ret hledám dveře vrátím se hned dřív než svět umře napsáno na dveřích mé jméno - u něj kříž vzpomenu na svůj hřích a nezbytnou mříž vlak stojí jen venku všechno běží lidi se rojí a všechno je tam svěží všechny mé kamarádky se dobře vdaly smějí se nad pozlátky - vždycky se smály rodičům ve tváři se zračí zklamání nepůjdeš k oltáři nemáš nadání někdo mě pohladil čísi ruce snad mě tím omladil na vánoce a pak už nic vzpomínko! chtělas víc miminko!
Starý dům - Cobain
Stojí tam, starší než lidské pokolení, s úctou vzhlížíme na jeho tělo, jakoby žádal a prosil o svolení, otřít si potem orosené čelo.
Omítka stářím již sešlá, šedivá, dávno již ztratila lesk a krásu, nikdo již více na něj se nedívá, marně nás prosí o záchranu, spásu.
Okna rozbitá a ta zbylá od prachu, jak oči vyhaslé s posmrtným leskem, s výrazem bez lásky, bez zášti, bez strachu, chvěje se v základech, sžírá se steskem.
Přijedou lidé se svými stroji, chce se mu křičet, ale je němý, stroje se připraví, jsou v plné zbroji, starý dům kompletně srovnají se zemí.
Cena- Martin
Každý balvan nabývá ceny drahokamu, jakmile po něm někdo touží. Jakmile říká : "Tebe hledat nepřestanu, chci za Tebou, po kolenou lézt trním i bahnitou louží ! Když jej však hledat přestane, říká mu zas … ty balvane.
Quintet smrti - R.Samildanach
Pět karet v ruce mám a po stole chci je rozprostřít. Se smrtí o svůj život hrám s tou která chce mi život vzít.
Na pět se karet v ruce dívám, jen s těmi smím o život hrát. hávem smutku přiodíván hraju o to co mám rád.
Křížový král! První vynešenou kartou. Muž jenž živen je svou duší. Láska rozprostřená nad Aghartou špatný konec nevytuší.
Na začátku hry na špatný konec myslíš? Když hraje se o štěstí. Jak hra skončí nedomýšlíš i když už teď je pověstí.
Bruneta, karta druhá života svého pozbývá. Něhy dává jak ta prvá. Nad ní se král rozplývá.
Láskou dík ní verše skládá poskládá z nich příběhy. Ten kterého má ona ráda nechce žít život bez něhy.
Pevnost lásky nelehne stečí najdeš ji, kde život běží. Bolest lásku nevyléčí. Třetí karta zve se věží.
Věž příběhy vypráví o životě , o lásce. Lotra vždycky popraví, v legendě i pohádce.
Na kartě čtvrté přízrak visí přízrak s okem vidoucím. S jedním okem, pohled krysí, hřmí nad dějem budoucím.
Odin starý, dlouhoruký ve své roli vždycky prvý. Havran provází jeho vlky karty zkrápí lidskou krví.
Nad popravištěm můry letí pod ním roste kořen mágů. Morany jest ten obětí, kdo vypráví tohle ságu.
Hra ke konci se chýlí tma rozprostře svůj temný háv. Hru těžko jste si oblíbili Pátá karta: Smrtihlav.
Z ruky karta páta spadla nebude nikdy vynesena. Na stole leži kytka zvadlá vedle něj bard beze jména.
Takhle láska velká končí o tu v téhle hře se hrálo. Básník se s životem loučí zřejmě dal do ní dost málo.
Kapky života - Lucianna
Je večer z nebe padají tisíce kapek pro někoho voda pro jiného slzy Boží obloha se zatáhla náhle sněží Hvězdy jsou ukryté za mraky ani ten Měsíc není vidět tma ho obklopila jak měl by se snad za co stydět Ticho jen to nekonečné bubnování na střechy domů bílé vločky rámují koruny stromů Celá ta noční nádhera a nikdo si jí nevšímá co se to se všemi stalo kdo se dnes o krásu zajímá Tma a jen pár oken opuštěně svítí nocí jako ti lidé za nimi přijali svůj úděl, jsou tak krotcí beze snů a ideálů stačí jen pohled na spirálu a hlava se jim točí z toho nekonečného víru světa za těmi okny se jim tiše načítají léta tak jako vrásky na kmenech stromů po kterých kapky deště bezmocně stékají dolů než nakonec se v zemi vsají paradoxně i lidé pod hlínou spočívají Můžu tedy říct že lidé jsou jako déšť z čistého nebe pocházíme a jako ta kalná voda i my pošpiněni dnešním světem pod zem odcházíme.
Pokrytec - Aleš
Nevěřím že radost je nakažlivá a přesto se raduji nevěřím že život je věčný a přesto žiji nevěřím že nenávist je nutná a přesto nenávidím nevěřím že přátelství vydrží a přesto se přátelím nevěřím že láska nás spasí a přesto miluji nevěřím že smrt je krásná a přesto... |