Zprávičky z displeje,

poslové naděje,

vřelí a tiší,

jak snadné číst si je,

zvlášť když v nich listuješ

tlačítkem myši.

Ukryta za stěnou,

ze skrýší vyzděnou

světové sítě,

ať řekne cokoli,

všechno mu dovolíš,

vždyť nevidí tě.

Nehřeje, nedýchá,

bez tváře, bez břicha,

bez hlasu, bez vůně,

obrysy žádné...

…až přijde o kus blíž,

jeho dech ucítíš,

bude to také

tak snadné?