Dcera mi sdělila báječnou zprávu.
Přijdu prý brzo do jiného stavu,
neb když se sám chovat
úměrně nesvedu,
tak ona za mne
mě promění na dědu.
Už vidím, jak se mi spoluhráči
chechtají, šklebí, až smíchy pláčí,
nicméně skousnu to,
říkám jí, buď si jista,
bude z něj po mně
hokejista.
Dcerka se naježí:
jdi s tímhle vofukem,
jak šašek v manéži
honit se za pukem,
mít v hlavě jako ty
jen puk a lapačku,
třískat se na ledě
a šoupat střídačku,
nechci mít z chlapečka
blbýho tvora,
Jágra či Holečka,
Bobyho Orra,
to by nám scházelo…
…ten bude na duchovno,
už jsme mu ustlali
postýlku pod knihovnou,
aby moh poznávat
Múzy hned s nočníkem,
zapomeň na hokej,
kluk bude básníkem.
Kdovíjak dospěla k přesvědčení,
že zkrátka a dobře možné není,
aby kdo led brázdí bruslemi ostrými,
měl také nadání a talent na rýmy.
Je to pech.
Hokejek ví že jsem polámal tisíce.
Neví však, netuší, že na ni z police
koukám se den co den
výtvory svými,
jenže ne diplomy.
Sbírkami básnickými. |