Spřežení bez kol, bez otěží,
Spřežení jež se z místa pohne jen stěží
Beznaděj v zavátém voze,
Kde zima proniká skrz kosti na kůži,
Kolem pak pár lidí prochází
V objetí jsou, rádi se mají
Chladná krása jim na ústech úsměv rozzáří
V ledu schované teplo srdce již jen slabě bije
Led v jejich srdcích zamrazí
Žít může jen ten kdo žije
.......bez ohlédnutí dál pokračují po stráni