egil (Občasný,Redaktor) - 24.5.2004 > quentinbubakoff> Já rozumím, co jsi chtěl říct, Luku. To je vždy nutný předpoklad, aby člověk vůbec mohl být jakkoli kritický. Myšlenkový pochod: Japonsko, země vycházejícího slunce; zavrhl jsem.
Fajn, význam obrazu hledat jinde. Slunce není cykloservis duší. Pamatuju si, jak mi děda na duše od kola lepil takové malé červené záplty, když se některá natrhla. Ale duše zde má i druhý význam: duše člověka. To máme dva významy, závažnější je ten druhý, ten první význam ke druhému odkazuje - nafukováním, praskáním, ucházením (tyto výrazy jsem si transponoval do hájemství lidských hodnot - duše - a vlastností a hle, jádro významu básně.
A teď soucit. Tam mě napadá interpretací hned několik, na rozdíl od studu, kde je interpretace jasná: slunce rudnoucí studem nad tím (doslova), co vidí. Rudé slunce není soucitem s lidskou krví (odrazem bolesti?)? možná. slunce je o osmnáct miliard let starší než kterýkoli člověk. snad už jen proto.
A na závěr už jen: slunce rudne studem.
... tolik k velmi zběžné a stručné interpredaci. a nyní... co se týče formy, ano, různosměrnost je metodou efektní a efektivní, snadno se tak nabohatí významovost. I s minimálním úsilím. Co do obsahu: to, co jsem nazýval těmi "moudry", to je generalizování výpovědi. Mluvíš obecně o lidské rase, o duších o emocích - o lidském egu etc.. To jsou velká témata, já osobně z nich mám strach - zatím jsem na Totemu nepotkal nikoho, kdo by se jich zhostil, aniž by výsledek nebyl plytký. Sorry.
Báseň není zcela špatná, to jsem přehnal - dost mě "zamrzely" vaše připomínky ke mně. Protože já v básni sebe nehledal. Opravdu ne.
