Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 30.11.
Ondřej
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
Dřevěné bludiště vzpomínek z kolekce Dřevěné bludiště vzpomínek
Autor: Jiná skutečnost () - publikováno 4.2.2001 (18:20:39), v časopise 7.2.2001
další>
Vzpomínám, jak jsem přišla až úplně k němu a posadila se mu na koleno. Chvíli jsme jen tak mlčky seděli a nechávali se opadávat stoletým prachem. Čekali jsme na tu pravou chvíli, kdy začneme splývat s houpacím koníkem krčícím se v rohu místnosti.
Ty chvíle provoněné lískovými ořechy se vryly do paměti jako do starého mohutného dubu. Jako když do něj navždy vryješ svou lásku, nahou, neskrytou, na odiv celému světu.
Mám před sebou živě ten obraz zahalený podzimní náladou a prosycený slunečními paprsky. Jen my dva, ztichlí jako rozbouřený oceán, plni pouta našeho citu, tajemství odkryté hřejivou náklonností…
Stála jsem u našeho dřevěného stolu a chystala se k vytváření našeho poetického a přece plného divokého napětí, rozesmutnělého, melancholického i veselého závinu. Zamyšleně jsem loupala jablka a přitom se houpala na vlnách svého vědomí. Houpala se na vlnách, vlnách zrozených jen v moři, v dechu našeho života. Byla jsem si vědoma reality mého snu a zcela vážně jej prožívala.
Měla jsem malou chaloupku, která mě poskytovala plnou náruč úsměvu, teplo, teplo sálalo ze skrytu její duše. Ano, přesně tam jsem spávala svinutá v malé klubíčko, obklopená jejím štěstím. Sdílely jsme je spolu.
Pomalu jsem utápěla kousek chleba v horkém kakau a pozorovala chmýří letící kolem mého osudu. To chmýří bylo volné. Snažila jsem se napodobit bezstarostnost jeho letu, a tak jsem pomalu vylovila celý promočený kousek chleba a slastně vychutnávala lahodnou chuť rána.
V okně jsem jednou našla černou kočku. Ležela tam, vyhřívala se na sluníčku a spokojeně předla. Potichu jsem přitáhla židli a naslouchala jejímu klidu. Její černý lesklý kožíšek se hbitě nadzvedával a zase klesal, klesal jako já do hluboké propasti snu, hluboké a temné, temně ozářené nekonečným světlem. Pozorovala jsem okno a nenápadně jsem sledovala neznatelný pohyb jejího kožíšku. Byl tak zvláštní, až jsem svůj pohled nevydržela. Nenávidím se za to. Zbaběle jsem utekla zpět na půdu. Zpět do svého nitra, znovu se očistit oním jedinečným paprskem probodávajícím zaprášenou tmu. Znovu jsem našla samý počátek.


Poznámky k tomuto příspěvku
alamaj () - 7.2.2001 > Ahojky,sdílení štěstí je věc hodně moc pomíjivá. Máš ten pocit a najednou-je to fuč, prsk, však to víš, nebo ne? Právě utíkám do své zahrady, jako vždy, když hledám sebe sama. Děkuji Ti za Tvou trpělivost..Já vím...Já vím...
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + sedm ? 

  
  Napsat autorovi ()  
 
(1) 2
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter