|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Vstoupila jsem dovnitř, plná očekávání, uslyšela zapraskat starou ztrouchnivělou dřevěnou podlahu a pomalu se pohodlně usadila v houpacím křesle. Seděla jsem přímo proti němu a přesto jsem mu neviděla do tváře. Jeho pronikavé oči byly zahalené v dýmovém obláčku usmívajícím se kolem jeho hlavy.
Opatrně jsem položila nohy na zem a trošičku se odrazila. Povedlo se. Pomalu jsem se rozhoupala. Začala jsem se propadat do kolotoče snů, nevědomky jsem si pobrukovala tu svou melodii upatlanou od medu.
Cítila jsem tu prazvláštní vůni, která mi stále uniká. Malou škvírou sem pronikal jediný sluneční paprsek a maloval svá přání a touhy po rozvířeném prachu.
Prolétlo chmýří.
V něm jsem byla polapená, v něm jsem se ukrývala.
A jak jsem se houpala, rozezněla se tajemná hudba křesla a podlahy. Jako kolo osudu se otáčelo kolo velkého gramofónu vykukujícího za rohem. Hlásná trouba byla zrovna v plném květu. A tak krásně voněla!
Najednou jsem si uvědomila, že obláček kouře naproti mně se pomalu vytrácí a já jej mohla konečně spatřit. Seděl tam strnule na tvrdé židli a byl pečlivě ukrytý za obrovskou malovanou fajfkou. Ale to byla skrýš! Červená barva ozářila celou půdu a zvědavě mrkala na mě, co na ni budu říkat. Já zase zvědavě mrkala na červenou, až nepředstavitelně vybíjenou červenou, a tak jsme si spolu chvíli pohrávaly.
Já cítila, že bych měla konečně odhalit to tajemství a odkrýt jeho tvář, ale moje oči, zcela pohlcené hrou, se začaly klížit a já bezmocně podléhala spokojenému spánku.
|
|
|
