|
Dojem Ulítlých Ptáků
Když vprostřed Noci touláme se městem, které tiše spí, vše se topí ve Tmě modré, ani Měsíc nesvítí, jenom občas problesknou k nám světla nočních barů, můžeme spatřit zvláštní stíny prapodivných tvarů.
Na stínu větve všichni sedí potichu a bez hnutí, už dávno Vítr odnes pírka mocných ptačích perutí. Všechny tyto věci kdysi Divným Ptákům patřily, stejně tak jak dnes ty Stíny se oni spolu bratřili. Jednoho dne znenadání z živého snu procitli, utvořili vlastní „Doj“ a v šíré dále ulítli.
Dojem ulítlých ptáků necháme se vést, až vzhůru do oblaků, až na konec všech cest. Oceánům fantazie povolíme stavidla, A to vše nám umožní rozepnout v šíři svá Křídla. Opřeme se do větru a ve vzduchu se ocitneme, utvoříme velký "Doj" a vlastním stínům ulítneme.
|
|
|