Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Úterý 26.11.
Artur
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
<zpátky Rozchod z kolekce Na začátku
Autor: Kapucín (Občasný) - publikováno 8.12.2003 (16:37:59), v časopise 14.12.2003
 

„To nemůžete trochu uhnout, prosimvás?“

„Pardon,“ zamumlal a kousek ustoupil, aby ta nerudná baba mohla vystoupit z tramvaje. V duchu jí pak nadával až do Podolí.

Trochu to pomohlo.

Na Kublově ho dav omladiny mířící do bazénu v podstatě vyndal až na ostrůvek. Jindy by mu ti ukřičení dorostenci asi nevadili, ale dneska… Užíral se jimi, jejich okatá, do světa vytrubovaná bezstarostnost ho ubíjela. Prodíral se zástupem těch smradů k semaforům a ulevoval si alespoň tím, že občas některému vrazil loktem do žeber.

I to trochu pomohlo. Ale zdaleka ne dost.

Chladné podzimní odpoledne se mu usadilo za krkem a v rukávech a cucalo mu zpod bundy energii jako malinovku. Jeho oblíbený pohled na Dívčí hrady byl toho dne bezútěšný jako všechno, mlha setřela z kopce barvy a nechala ho stát nad řekou jako nedokončenou kulisu.

Už aby byl zítřek a měl to všechno za sebou. Jenže jestli dnes večer zase nepřijde…

 

Seděl u večeře a přemýšlel. Probíral všechny možné důsledky toho, co se chystal udělat, a stále ho napadaly nové a horší. A nejhorší. Kolem šesté se konečně rozhodl, že dá věcem volný průběh, ať už to dopadne jakkoliv, a tím rozhodnutím ho posedla nervozita. Začal pobíhat po bytě, otvíral a zavíral skříně v předsíni i ložnici. Občas se zastavil, zauvažoval a zase se dal do pohybu, protože čas letěl.

 

V devět večer se už podruhé přistihl při dřímotě. Nemohl si dovolit usnout, potřeboval být bdělý a připravený. Vstal z křesla pod lampou a šel si uvařit kafe. Postával u sporáku, díval se na hodiny na zdi a zlost v něm pomalu vzlínala rovnoměrně se sílícím hukotem v konvici. Jestli dneska zase…

„Ahoj.“

Neslyšel ji přicházet. Najednou prostě stála v pokoji, flaušový kabát rozepnutý, a stahovala si rukavice z prstů.

„Ahoj.“

Už si zvykl, že vstupovala do obýváku v kabátě nebo alespoň s kabelkou či deštníkem, snad aby zdůraznila samotný fakt příchodu. Fakt, že teď tu je a předtím nebyla. Zvykl si, což ovšem neznamená, že pochopil důvod. Upřímně řečeno, ani po něm nikdy nepátral. Raději.

Hodila flaušák i rukavice do křesla a sama se usadila na gauči, nohu přes nohu. Dívala se, s tím svým lehounkým úsměvem, jak si sedá naproti, lokty na kolenou, hrnek s kávou v dlaních.

„Jak se máš?“

„Kdes byla skoro celej tejden?“

„Tak různě, znáš to. Je toho na mě v poslední době nějak moc…“ Zaváhala, jako by jí teprve teď došel ten hněvivý podtón jeho otázky. „Děje se snad něco?“

„Co by se mělo dít?“

„Nevím, připadáš mi nějak naštvanej. A neodpověděl jsi mi, jak se máš.“

„Fajn.“

Ticho. Zacinkal lžičkou v hrnku, trochu upil. Cítil její oči.

„Zlobíš se? Stavila bych se už předevčírem, ale…“

„Čekal jsem na tebe, potřebuju si s tebou promluvit.“ Podíval se na ni, konečně, ale v duchu jako by pevně zavřel víčka a zatnul dlaně do pěstí. Nadechl se.

„Někoho mám.“

A zase ticho, jen pohledy a ta dvě slova, vznášející se pod stropem pokoje jako nafukovací balónky.

Opřela se pohodlněji a založila ruce na prsou. Stále měla na rtech ten slabý úsměv, ovšem úsměv, ve kterém se zvolna začínalo rodit cosi špičatého.

„Takže někoho máš. A dál?“

„Co chceš slyšet? Máme se rádi a… prostě… chtěl bych začít znova. S ní.“

„A to znamená jako co? Že odcházíš?“

„Ne.“

„Ale vždyť jsi teď říkal…“

„Chci, abys odešla ty.“

 

Už se neusmívala. „Cože?“

„Slyšelas…“

„To s ní jako hodláš bydlet tady, v našem bytě?“

„Tak zaprvé a především – je to můj byt, nezapomínej. A za druhé – můžeš mi laskavě říct, čemu se tak divíš? Cos čekala, po tolika letech? Jsem tady na všechno sám, ty si přijdeš, jenom když se ti to zrovna hodí a…“

„Víš dobře, že mě povýšili a kolik mám teď práce. Nejsi totiž na světě sám, víš, miláčku?“

„Jenže mě už to prostě nebaví. Nebaví! Aby sis sem chodila jen tak, jak se ti zamane, bez ohlášení, bez…“

To jí zvedlo z křesla. „Mám snad čekat na písemnou pozvánku, abych mohla přijít domů? A to myslíš vážně?!“

„Necháš mě prosím tě domlu…“

„Jsi můj manžel, proboha! To se mám…“

Ne! Já už dávno nejsem tvůj manžel a ty nejsi moje žena, víš? Stejně jako tenhle byt není tvoje doma, nýbrž jen a pouze moje doma. Jak dlouho myslíš, že se tohle dá vydržet, krucinál?!“

„Aha, tak já už nejsem…? To snad není pravda!“ Stoupla si přímo před něj v dramatické póze. „A co tedy jsem, můj milý, když ne tvoje žena, hm?“

„Ježišmarjá, především jsi už čtyři roky mrtvá!“

Otevřela pusu, ale v té samé chvíli zjistila, že proti tomuhle zjevnému faktu nemá argument. Prohrábla si vlasy v gestu bezmoci, přešlápla na místě, pak se pomalu vrátila ke křeslu a klesla do něj – kámen by se ustrnul nad tou zlomenou osobou. Vlastně duchem.

„Takže – co teď?“ V jejím pohledu byla naděje, prosba, ať už se konečně dá do smíchu a řekne, že to všechno byl jenom hloupý vtip. Že to tak nemyslel.

Nevyslyšel ji.

„Jak jsem řekl. Chci, abys odešla a už se nevracela. Nikdy,“ trochu mu selhal hlas. Bylo to těžší, než čekal. A nejen proto, že seděla tak tiše, ruce v klíně, hlavu sklopenou, odevzdanost sama. Nejen proto. Díval se na ni a vzpomínal na tu šťastnou chvíli, kdy se mu vrátila. Na to opojné vědomí, že jejich láska je silnější než smrt a osud a vůbec všechno, co se mezi ně vetřelo. Jenže teď…

Mlčela dlouho.

„Dobře. Když chceš.“

A najednou tu nebyla. Ani ona, ani kabát, jen on s nedopitým kafem a jejím hlasem doznívajícím mezi stěnami obýváku.

V duchu si přehrával ten rozhovor. Vybavoval si tvář své manželky, tón jejích slov, barvu hlasu.

Váhal.

Teprve když ho hrnek zastudil do dlaní, vstal. V předsíni vyndal ze skříně dva velké kufry, do kterých předtím sbalil to nejnutnější. Vypnul plyn i pojistky, pro jistotu.

Bundu si oblékal už na chodbě.

Před domem právě položil kufry na chodník, aby se mohl zapnout u krku, když se z oken nad jeho hlavou ozval zvuk tříštícího se skla.

Tipoval to na šampusky.



Poznámky k tomuto příspěvku
Přeslička (Občasný) - 8.12.2003 > dobrý,fakt... i když taky nechápu moc ten konec, nejdřív si klidně zmizí a pak rozbíjí sklo? A proč teda balil kufry?
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
fungus2 (Občasný) - 8.12.2003 > Bezvadné!
Body: 5
<reagovat 
HACKMAN (Občasný) - 9.12.2003 > jak jsou si nektere pribehy podobne, uz tolik tisic let )))
Body: 5
<reagovat 
mefisto (Občasný) - 9.12.2003 > ten konec mě mate, jinak dobrý
Body: 4
<reagovat 
Lian (Občasný) - 9.12.2003 > Mno, já tipuju, že balil její věci, prostě jí vystěhoval, protože dřív na to neměl sílu a vypnul plyn a tak, protože věděl, že bude zuřit a bude mu to tam chtít rozflákat....tak rozflákala aspoň šampusky. Přijde mi to jasný. Teď ještě, jestli jsem se trefila Co na to autorka?
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Kapucín (Občasný) - 9.12.2003 > Je vidět, že se mi to asi nepovedlo napsat tak, jak jsem chtěla, když je třeba tolik vysvětlovat... No nic, nebudu to pitvat. Díky všem za čtení. :o)))
<reagovat 
BlueSky (Občasný) - 8.12.2003 >

To je síla. Výborný. Překvapení. Doporučení až zítra, dnes mám vyčerpáno:-)

Akorát, kamže se to on stěhuje? Já myslela, že chtěl zůstat doma. A nemůže ho ona chodit strašit i mimo jejich domov? A...napadá mě spousta otázek:-))


Body: 5
<reagovat 
 Přeslička (Občasný) - 8.12.2003 > BlueSky> myslim, ze zitra se ti doporucit nepodari, neni to dve denne,ale pro 2 prispevky ze stejneho dne, teda aspon jak ja to chapu...
<reagovat 
 Lian (Občasný) - 9.12.2003 > Přeslička> Myslím, že ne, je to tak, že Ty máš dvě doporučení denně, ale můžeš si doporučit co chceš z kterýhokoliv data
<reagovat 
 BlueSky (Občasný) - 9.12.2003 > Přeslička> Zdá se, že Přeslička má pravdu:-( Kdykoliv jsem sem dnes dorazila:-)), tak mám u hodnocení napsáno, že počet doporučení je vyčerpán:-( Takže je to nějak divně nastavené. Asi, když dám jeden dvě doporučení u prózy, tak i když další den má další dvě dopor., tak už je zřejmě příspěvkům vstejném dni, kdy jsem už dvě rozdala, nemůžu dát.Asi:-(
<reagovat 
brouk (Občasný) - 9.12.2003 > Zatím nejlepší próza, kterou jsem tu četl. Bez laciných "tvrďáckých" efektů, potoků krve a zvratků a hlavně to má pointu.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Max Bubakoff (Občasný) - 9.12.2003 > brouk> máš naprostou pravdu brouku, nějaký prvoplánovitý násilí na efekt, to je fakt hnus, fakt...:o)
<reagovat 
Max Bubakoff (Občasný) - 8.12.2003 > nekoukej tolik na Šestý smysl, je to nudné, ploché, fádní,........
Body: 1
<reagovat 
 Kapucín (Občasný) - 9.12.2003 > quentinbubakoff> Je mi líto tvého ztraceného času. Pomohlo by tomu nějaký sprostý slovo? :o)))
<reagovat 
 Max Bubakoff (Občasný) - 9.12.2003 > Kapucín> když někdo píše sračky, nepomůže mu ani svěcená voda:o)))
<reagovat 
 Kapucín (Občasný) - 10.12.2003 > quentinbubakoff> Mňo, s tím nezbývá než souhlasit. :o)
<reagovat 
 Max Bubakoff (Občasný) - 10.12.2003 > Kapucín> to jsem moc rád, že si rozumíme....:o))
<reagovat 
 Kapucín (Občasný) - 10.12.2003 > quentinbubakoff> Nápodobně. Je dobré vědět, co od sebe můžeme čekat, že?
<reagovat 
RadimP (Občasný) - 15.12.2003 > Žjóva, čtu ji už potřetí a ten konec mi pořád nedocvakává... ještě se vrátím! ;o)
<reagovat 
RadimP (Občasný) - 17.12.2003 > Nedocvaklo ;o) Každopádně ale moc příjemně napsaný...
Body: 5
<reagovat 
 Věza (Občasný) - 10.10.2008 > RadimP> jé hele nazdar králiku!! - neznáme se odněkud??   ;-)))
<reagovat 
Věza (Občasný) - 10.10.2008 > No mě se to moc líbí, nepostrádá to dramatičnst. Mám tomu rozumět tak, že potřeboval slyšet souhlas své mrtvé manželky k navázání nového vztahu a k společnému soužití s novou partnerkou v jejich bytě. A že si uvědomil že mu nebožka stále není lhostejná a proto nedokázal ten nový vztah začít právě v tom jejich spečném bytě, tidíž proto odešel za tou druhou bydlet jinam? Šampus bych měla chápat jako že se jinde lidé radují zatímco on nemohl? Nevím, možná jsem to celé pochopila jinak - po svém??.........
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
zpátky   
1 2 3 4 5 6 (7)
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter