|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Sedělas na schodech před jeho dveřmi, křehká a bezbranná, jen letmo jsem prohodil pozdrav ani neotočen k té tvojí (zatím) zasněné tváři, jenom mi myslí projela závist, že na mě nikdy nikdo nečeká.
Měl jsem Ti říct něco o něm, aspoň to zkusit (i když bys nevěřila), o všech těch, které tu byly, o už nezasněných znavených očích jeho minulých hraček.
Měl jsem... (jenže zrovna se mi nechtělo).
Možná by dneska nestála sanita před naším vchodem.
|
|