Co nese se kol hřbitova,

kde mrtvol pluky tlejí?

Co vítr žene za slova

chmurnou těch lip álejí?

Co skřípe v kostech práchnivých,

jaká to melodie?

Co mrlec, jemuž hnije břich,

za vlčí věty vyje?

Co sbory  zeslých kážou nám

z každého hrobu jeskyně?

Pravdu, ke které já se znám:

Doudovi - bůh a bohyně!

Co káže zombie z náhrobku,

ač maso z ní jen padá?

Co havran, který na kobku

sedl, co ten si žádá?

Co mrtvoly v svých čelistech

za zprávu přemílají?

Co plíseň na všech hrobek zdech

v svých ornamentech tají?

Co Cháron opustiv svůj prám

přišel nám sdělit jedině? 

Pravdu, ke které já se znám:

Doudovi - bůh a bohyně!

Co smrt samotná hlasem svým

přednáší mrtvých davu?

Co duch, ďábel, satan, zlý stín

i vampýr ve svém hávu,

co tihle všichni za zprávu

nesou to našim uším?

Co padlý anděl po právu

přednáší mrtvým duším?

Co mrtvý  mumlá, pán či kmán

i oběť jedu ve víně?

Pravdu, ke které já se znám:

Doudovi - bůh a bohyně!

Tak "Amen, amen!" pravím vám,

neseďte jen tak nečinně

a ctěte, koho uctívám:

Doudovi - bůh a bohyně!