|
Sonet o lásce
Ve své prosté samotě vítr déšť pláče do polí,
aby krása nebes poté byla jasnější,
po koupeli bolesti stará Láska již tak nebolí,
pojednou je život plný, šťastnější.
Tak odříkání nás velikosti učí,
i pokoře bez níž opravdové Lásky není,
velikost kříže nalezená v meči,
vypráví jak vysoko se odloučení cení.
Štěstí je batole křtěné slzami,
touha co prošla bezednými dálkami
a chvěla se v ponižující křeči.
Láska je velmi křehký plamen,
však mocný jak Stvořitelovo amen,
Láska je kříž nalezený v meči.
|
|
|
