33. vzpomínka na Ikara 21.8.03 kdo dohlédne do všech světa koutů? já? to určitě vy? dost možná kdo ví co spatříte v mlžných zákoutích? mlhu, strach a slzy? ty jistě přijdou jednou dost možná že brzy zavřeš-li oči a zamáváš křídli z papíru zmačkáš vzpomínku na zítřek a tváře svědomí poceluješ polibkem na rozloučenou poletíš a prsty tvé pak bez bázně a hany pevně sevřou otěže všech trojských koní a soukolí osudu se zadře a zůročí tvé marné snahy zkrátka poletíš těm kteří zapomněli kam že to letí paprsek žlutavý určí směr ti kdož se nebojí okovů smrti přežijí zapomění, rozbijí čas a stvoří vesmír pak v nepřeberných hvězdných očích najdou cestu svou a pochopí že Ikaravy rety lžou že není třeba křídel z vosku aby splynuli s věčností quijotství vás všech bez obav vás bez strachů vás bez starostí se jednoho dne proklestí zas a znova zpátky kam? do neznámých vod vzpomínání na osvícenskou budoucnost která zapomněla na svůj čas a rozkvetla 35. kýžený splín 27.8.03 prý se nechcem nikdy vracem tam, kde nám bylo mizerně čas od času chce se mi zvracet z mých radostných smutků a smutečních úsměvů deprese je nezbytná chcete-li z místa vstát jak chcete prožít lásku, když nepoznáte hlad zase ty úsměvy tak vytoužený splín si řádně vychutnám občas si ale větší dávku dám a pak se houpe svět tentokrát bez úsměvů prý revoluce nutná je říkal jistý Marx však Ynnhojů národ zůstal v pasti sám a úsměvy zvadly přijď ke mně, děvče z pavlače, já kýžený splín rozdmíchám, a ukážu ti démony mých nočních mur co bez úsměvů kydaj na hlavu mi hnuj 36. černá vdova 27.8.03 jednou takhle nevím jak v hospodě jsem byl trochu jsem připil jak o závod jsem pil pak za sebou jsem nohu táh´ protože krok s časem jsem nějak ne-ne-neutáh´ přítel vytáh´ krabičku s obsahem zeleným pak prsty papír zamotal a vzduchem voněl dým prý holandská kvalita prý jménem je to skang já nastoupil jsem odvážně a rozjel se jak tank a klepavou jsme dostal a domů nedošel Alenka by stěží uvěřila kam že Ynnhoj mladý došel tam kdesi v dálavách fantazie tam v říši dýmu našel jsem vdovu černou jež bez okolků a bez zbytečných stínů vysála mě cel 36. Roman Tyčka 27.8.03 (dedicated to Horkýže slíže) absurdní dialog o Manfrédovi Ynnhoj ťuk, ťuk, ťuky, ťuk R.T. Kdo je? Ynnhoj den dobrý vinšuju, hledám Manfréda R.T. neznám Ynnhoj zima mnou cloumá, příteli, mohu dál? R.T. račte, neznámý, dáte si čaj? jmenuje se tyrkysová zář Ynnhoj děkuji velmi a deci rumu k tomu tyrkysová zář? Vidno, že jste velký romantik R.T. romantik? To ne! Já jsem Roman Tyčka Ynnhoj jakže?! Vy jste pil Tu stojí chlap jak hora a ne padesát oprsených kil R.T. pardon, pane, já jsem vážně Roman Tyčka Ynnhoj medicína je mocná, příteli ping, ping, ping a z hory svalů zbyte jen těch padesát kil R.T. dovolte, pane neznámý, já jmenuji se Tyčka Roman a medicínu znám jsem gynekolog patero již let a ženské tělo znám Ynnhoj vy tedy hledáte problémy tam kde jiní slast já omlouvám se příteli však z úst vám táhne chlast R.T. jsem Roman Tyčka a ženám vážně rozumím a vy už mě serete já pěst vám ubalím Ynnhoj primitiv a romantyčka a gynekolog k tomu ne vy na mě já seru na vás a radši už jdu domů
|