33. vzpomínka na Ikara
21.8.03
kdo dohlédne do všech světa koutů?
já?
to určitě
vy?
dost možná
kdo ví
co spatříte v mlžných zákoutích?
mlhu, strach a slzy?
ty jistě přijdou jednou
dost možná
že brzy
zavřeš-li oči a zamáváš křídli z papíru
zmačkáš vzpomínku na zítřek
a tváře svědomí poceluješ
polibkem na rozloučenou
poletíš
a prsty tvé pak bez bázně a hany
pevně sevřou otěže všech trojských koní
a soukolí osudu se zadře
a zůročí tvé marné snahy
zkrátka poletíš
těm kteří zapomněli kam že to letí
paprsek žlutavý určí směr
ti kdož se nebojí okovů smrti
přežijí zapomění, rozbijí čas
a stvoří vesmír
pak v nepřeberných hvězdných očích
najdou cestu svou
a pochopí že Ikaravy rety lžou
že není třeba křídel z vosku
aby splynuli s věčností
quijotství vás všech bez obav
vás bez strachů vás bez starostí
se jednoho dne proklestí
zas a znova zpátky
kam?
do neznámých vod vzpomínání
na osvícenskou budoucnost
která zapomněla
na svůj čas
a rozkvetla
35. kýžený splín 27.8.03
prý se nechcem nikdy vracem
tam, kde nám bylo mizerně
čas od času chce se mi zvracet
z mých radostných smutků
a smutečních úsměvů
deprese je nezbytná
chcete-li z místa vstát
jak chcete prožít lásku,
když nepoznáte hlad
zase ty úsměvy
tak vytoužený splín
si řádně vychutnám
občas si ale větší dávku dám
a pak se houpe svět
tentokrát bez úsměvů
prý revoluce nutná je
říkal jistý Marx
však Ynnhojů národ
zůstal v pasti sám
a úsměvy zvadly
přijď ke mně,
děvče z pavlače,
já kýžený splín rozdmíchám,
a ukážu ti démony
mých nočních mur
co bez úsměvů
kydaj na hlavu mi hnuj
36. černá vdova 27.8.03
jednou takhle nevím jak
v hospodě jsem byl
trochu jsem připil
jak o závod jsem pil
pak za sebou jsem nohu táh´
protože krok s časem
jsem nějak ne-ne-neutáh´
přítel vytáh´ krabičku
s obsahem zeleným
pak prsty papír zamotal
a vzduchem voněl dým
prý holandská kvalita
prý  jménem je to skang
já nastoupil jsem odvážně
a rozjel se jak tank
a klepavou jsme dostal
a domů nedošel
Alenka by stěží uvěřila
kam že Ynnhoj mladý došel
tam kdesi v dálavách fantazie
tam v říši dýmu
našel jsem vdovu černou
jež bez okolků a bez zbytečných stínů
vysála mě cel
36. Roman Tyčka 27.8.03
(dedicated to Horkýže slíže)
absurdní dialog o Manfrédovi
Ynnhoj
ťuk, ťuk, ťuky, ťuk
R.T.
Kdo je?
Ynnhoj
den dobrý vinšuju,
hledám Manfréda
R.T.
neznám
Ynnhoj
zima mnou cloumá, příteli,
mohu dál?
R.T.
račte, neznámý,
dáte si čaj?
jmenuje se tyrkysová zář
Ynnhoj
děkuji  velmi a deci rumu k tomu
tyrkysová zář?
Vidno, že jste velký romantik
R.T.
romantik?
To ne!
Já jsem Roman Tyčka
Ynnhoj
jakže?!
Vy jste pil
Tu stojí chlap jak hora
a ne padesát oprsených kil
R.T.
pardon, pane,
já  jsem vážně Roman Tyčka
Ynnhoj
medicína je mocná, příteli
ping, ping, ping
a z hory svalů
zbyte jen těch padesát kil
R.T.
dovolte, pane neznámý,
já jmenuji se Tyčka Roman
a medicínu znám
jsem gynekolog
patero již let
a ženské tělo znám
Ynnhoj
vy tedy hledáte
problémy tam kde jiní slast
já omlouvám se příteli
však z úst vám táhne chlast
R.T.
jsem Roman Tyčka
a ženám vážně rozumím
a vy už mě serete
já pěst vám ubalím
Ynnhoj
primitiv a romantyčka
a gynekolog k tomu
ne vy na mě
já seru na vás
a radši už jdu domů