Snažím se v listu vidět strom,
a lidskou intervenci bez pohrom,
vyznávat více poesie síly,
než nukleární projektily.
Což takhle místo "amíků",
posílat na východ párky v rohlíku?
Což takhle nedělat z verlyb Su-shi,
a jejich zpěvem povznášet duši?
Přestat mi vrážet klíny do hlavy,
kolonizace v rámci národní obrany.
Proč nepustit světu žilou?
Nespokojenost řešit silou?
Protože roste ozónová díra?
A účinější je Gándího víra?
tercium non datur...
Tak jaký je rozdíl mezi jimi a mnou?
Do háje půjdu já, ne ti nahoře, až mi ten svět pose*ou!
|