Máčíš vlasy v kalné vodě,
v beznadějné nápodobě,
ideálů a vlastních cílů,
bez barev a bez motýlů,
neumíš a nechceš snít ( o bolestech porodních)
stejně jako motýli jimž trháš křídla se i tvé city stávají jen zmrzačeným torzem,
nabízíš svůj svět - povrchnost a svým slovům sama navěříš,
vznášíš se v nočním světě bankovních kont a pokřivené lásky,
kde jsou emoce pouhým stínem těch skutečných,
a takovým způsobem nelze žít, jen umírat,
avšak stále máš volbu neověnčit se dnes večer trnovou korunou a nechat motýla vzlétnout
- zatím...
|