Ve vstřícné cestě uložen byl žal vstříc dešti, vody kapek narážely energicky, s dynamikou melancholie čekaly na mne jdu jim naproti, jak zmáčený hadr z mračen, nádob páry, čekal čas dychtivě sledoval můj tanec opuštěn v říši snů usmívám se na déšť ano, proraž můj hrudník dostaň se mi do srdce omílej ho vodou až moc červená, rudá cihla odolává, topí se v prchavém okamžiku vzkvetl bol uprostřed prázdné vozovky rytmus změn krachl, smeten vlnami času, erozí vzpomínek jen voda v hrudníku se hromadí a konečně dýchám moc schovaných tepen, žil stále v srdci žiji, schován čekám na správnou chvíli proto běžím dál
|