Pochoduji stále ulicí nebesa v nedohlednu modř nevidím poušť kapek deště neúnosnosti této chvíle mlho zakrývej lež při temnu světla je více štěstí melodiemi pokračování v pohledech na naději ke změně všichni pochodujeme dále ulicí úžasem ranami bičem větru bílou nekonečných kachliček melancholií nad nekonečným scénářem krásného konce křečí bolesti změna pojďme všichni vzleťme ve vzdáleném rytmu agrese nad skaliska přes bublinku šumivého vzteku větru nenamáhejme se racky pochytat nedokážeme mlze dopřát lež trávě prorůst ulici hladině našich těl ten konec, či alespoň začátek dáti nemocí vysokým tónům sykotu páry poskládat opět do sebe kameny vrátit si ty pohledy chudou náhražkou drtě aurory slabým odvarem hvězd seberme vítr ranám mlhy pochodujme dále ulicí
|