Poté, co se emise uklidnila, chlapi otevřeli vrata od bunkru.  Vchod bunkru byl z každé strany maskován vrakem auta a nad vchodem byl také jeden oprýskaný, zrezivělý šrot.  Vrata od bunkru byla dvoukřídlá se zeleným nátěrem, který podléhal korozi.

Saša, Sergei, Andrejevič a Begovaj si hodili mincí. Saša a Sergei prohráli a tak mají hlídku. Přes rameno si přehodili oprýskané, zašpiněné samopaly a vykročili do tmy.

Venku skučel vítr a ozývalo se vytí psů a hlučné chrochtání divočáků, kteří se svolávali k mršinám stalkerů.

Mráz si sedl k jednomu z pár stolů v bunkru a zamíchal karty. Dimitri, Lovec a Sokolov se k němu přidali. Svítilna se v lehkém vánku, který čistil ovzduší bunkru, pohupovala a tak občas pozměnila stíny stalkerů sedících u dřevěného, starého stolu.

Saša se Sergeiem došli až na konec vraků u vchodu. Tady se Saša zastavil a vzal si zbraň do ruky. Přikrčil se a pomalu se rozhlížel. Sergei pokračoval dál. V ruce nesl kanistr s benzínem a směřoval k barelu, který je okolo patnácti metrů daleko od vraků. Vyšrouboval zátku kanistru a lehce cvrnknul na větve v barelu. Z kapsy od kalhot si vyndal nedopalek. Zbyteček cigarety, kterou uhasil při minulé stráži, když zaslechl kroky. Zapálil si. Popotáhl, rozhlídl se, udělal dva kroky od barelu a nedopalek do něho hodil. Blaflo to. Okolí vchodu se lehce osvětlilo. Sergei vydechl kouř a šel někam do tmy. Saša se snažil ho neztratit z dohledu, ale to se mu nepodařilo. Po chvíli spatřil, jak se v jednom rohu rozsvítil další barel. Zpozorněl. Spatřil hořící louč. To Sergei šel k dalšímu rohu s barelem a přitom kontroloval stav pletiva, které chránilo parkoviště od blech, případných snorků, psů a divokých prasat.

Asi po patnácti minutách obchůzky, kontroly a zapalování barelů, se Sergei vrátil zpět ke vchodu. Hořící větev hodil do barelu a podíval se na mladíka.

„Běž dovnitř do odkládacích prostor. Nikdo tam zase není. Asi si myslí, že nikdo v téhle tmě nepřijde,“ řekl starý mazák, ale v hlavě se mu také honilo, jestli někdo přijde nebo ne, a když jo, kdo?

Saša šel zpět do bunkru. Hned v levé zdi je udělaná menší místnůstka, kam si příchozí odkládá zbraně a při odchodu se vrací majiteli.

Venku se něco šustlo. Sergei zpozorněl a přikrčil se. Zaslechl kroky. Těžké, ale klidné kroky.

„Stůj!“ vykřikl a díval se přes vrak směrem, odkud zaslechl kroky. Ticho. Jen vítr lámal větve a hulákal na všechny strany. „Pojď na světlo. Ruce před sebe. K barelu!“ znovu vykřikl a pokusil se o tvrdý tón, ale nějak se mu to nepovedlo. Postava došla k barelu. Nebylo mu dobře vidět do tváře. Na sobě měl dlouhý plášť do deště. Když si ho Sergei pozorně prohlédl, poznal kožešinu na pravém rameni.

„Bornokove, ty debile, mohl jsem tě zabít,“ sklopil zbraň a šel k muži u barelu.

„Jen jsem tě zkoušel,“ usmál se Bornokov a poplácal ho po zádech.

„Všichni jsou uvnitř, tak je běž pozdravit,“ řekl staroch a šel zpět k vraku.

Bornokov odevzdal samopal a batoh Sašovi a šel za hloučkem, který hrál karty a popíjel.

„Bornokove,“ zasmál se Mráz a podal mu ruku na přivítanou. „Sakra chlape, jak se vede? Posaď se,“ ukázal mu na volnou židli u stolu.

„Ale, není to až tak zlé.“

„Pro tebe není nic tak zlé,“ ušklíbl se Dimitri a napil se z plechovky.

„Tak a plaťte,“ pronesl Lovec a vyložil pikového krále a eso, čímž měl barevnou postupku. Všichni zahodili karty a dali Lovcovi peníze. Samozřejmě při tom remcali jaké má štěstí.

„Jak lehce se dá zbohatnout na partičce pokeru,“ zasmál se Lovec, když už vyhrál čtvrtou hru.

„A dost, končím,“ naštval se Sapkov a vstal od stolu.

„Odkud jdeš?“ zamumlal Mráz při míchání karet a podíval se na Bornokova. Dimitri si zapálil ručně balenou cigaretu.

„Od Černého trhu. Bylo to o hubu se sem dostat, ale zvládl jsem to. Jo a něco pro vás mám,“ přejel je pohledem a zvedl se od stolu. Šel k Sašovi, něco mu řekl a mladík mu podal cosi zabaleného v kůži z prasete. Vrátil se ke stolu a kůži položil na něj.

„Co to je?“ zeptal se Mráz a chtěl to shodit ze stolu, ale Bornokov ho zarazil. Rozvázal provázek a rozevřel kůži. 

„Co to máte, pánové?“ ozval se jim nad hlavami známý hlas. Tlustší, plešatý muž se šedivým kartáčem pod nosem se zazubil.

„Doprdele Sidoroviči, kde se tady bereš?“ vyštěkl Dimitri a cigareta mu spadla do klína.

„Tohle,“ odvětil Bornokov a ukázal na rozbalenou zbraň. Byla to automatická puška.

„Rakouský Steyr AUG, předělaný na samopal. Ráže devět milimetrů typu Luger. Zásobník na čtyřicet dva nábojů. Úsťovka devět set čtyřicet metrů za sekundu,“ Sidorovič vzal do ruky samopal a huba se mu nezastavila.

Během chvíle se okolo stolu seběhli pomalu všichni stalkeři, kteří pobývali tady na parkovišti.

XXX

Jméno: Alex Dimitri

Frakce: Svoboda

Místo: Vrak. – Parkoviště

Čas/ Datum: 23:25 / 7. 10. 2015

Před pár hodinami se přes Zónu přehnala emise. Díky Lovcovu instinktu jsme se včas vrátili z hlídky do bunkru na parkovišti.

Po emisi nás navštívil Bornokov a poté i Sidorovič s Vlkem. Bornokov získal jednu zbraň, kterou bandité vyměnili za artefakt. Stalo se tak u Černého trhu, když Bornokova pronásledoval jeden z Banditů.

Jedná se o útočnou pušku Steyr AUG. Doufáme, že je to jediný druh zbraní, který získali.

XXX

Pomalu se rozednívalo a Sidorovič seděl spolu s Mrázem a Dimitrim v bunkru. Většina chlapů už byla vyspalá a tak se šli protáhnout ven a nadýchat se aspoň trochu čerstvého vzduchu, který sem vane chladný severní vítr. Po zemi se táhne emisní mlha. Tráva, stromy a vraky jsou potaženy lepkavou jinovatkou. Sluneční paprsky se objevují za středem Zóny.

Ozvalo se několik výbuchů a poté útržkovitá střelba. Stalkeři se začali schovávat mezi vraky aut. Nikdo nevěděl co se děje až do chvíle, co se mezi dvěma hroudami šrotu objevilo několik černě oděných postav a štrádovali si to k parkovišti.

Do bunkru vběhl Saša a vykřikl: „Banditi!“ a znovu vyběhl ven. U vchodu se ozval výbuch granátu a do bunkru vlétlo čísi tělo.

„Sidoroviči, zůstaň tady,“ vyhrkl Mráz a ukázal na něho, aby se přitiskl co nejdál od vchodu.

„Ses asi zbláznil, že bych byl tak blbej, abych teď šel ven!“ opáčil ho uráženým pohledem.

Dimitri se skrčil a pomalu postupoval podél vraku u vchodu. Kůlky z MP 5tek se neustále zarývaly do shnilých plechů. Výbuch granátu otřásl s vrakem a vítr začal roznášet uvolněné částečky korodujícího plechu. Alex se podíval přes zadní okno auta a zalícil. Dvojici útočníků pokropil dávkou a ta se hned snesla k zemi.

Útoky banditů jsou ubohé. Nejprve nahází nějaké ty granáty a ručně dělané, většinou špatné, nálože a poté se po hlavě vrhnou do útoku. Stejně tak ubohá je jejich výzbroj. Maskáče, nebo všelijaké staré kalhoty. Černé bundy, mikiny a pod nimi staré, polorozpadlé neprůstřelné vesty, které nachází na smetištích. Ale jejich boj spočívá ve velikosti. Třeba při tomto útoku se tu objevilo třicet mužů, ale většina má jenom ubohé devítky, nebo upilované brokovnice.

Přestřelka netrvala ani půl hodiny a k zemi padla pomalu většina banditů. Mizeli stejně rychle, jako se objevili. Vlk a pár mužů z jeho bandy je pronásledovalo k pletivu, odkud je dorazila několika dávkami do zad. Nebere se žádný ohled, prostě je to boj o život bez pravidel.

„Prostříhali se pletivem,“ pronesl Vlk, když se vrátil k ostatním před vchod.

Chlapi tam už položili několik mrtvol stalkerů, bandity hodili na hromadu, obrali o zbraně, náboje, léky a jídlo, a poté je spálili.

„Díky za pomoc, ale tohle je náš rajon, vraťte se spolu se Sidorovičem do Kordonu,“ usmál se na něho Mráz a Vlk opětoval úsměv a potřásl mu nabízenou pravicí. Pískl na bandu a mávl rukou, mezitím se k nim u vchodu přidal tlouštík v černých polobotkách, modrých riflích, bílé košili a kožené vestě a vmísil se do hloučku devíti stalkerů.

Dva muži vynesli tělo z bunkru. Střepiny z granátu měl snad všude. Zprvu ho nemohli poznat, ale když Sergei rozeznal přívěšek s kusem artefaktu, poznal svého chovance. Saša.

Vysoký, holohlavý muž se rozeběhl k pletivu, proběhl dírou a běžel dál k Depu.

„Sergei, stůj!“ rozeběhl se za ním Alex a následoval ho Mráz s Bornokovem. Sergei se zastavil a poté se jeho tělo svezlo k zemi. Ticho prořízl výstřel. Mráz i Dimitri se přitiskli k lepkavé zemi.

„Kurva,“ pronesl Alex a podíval se na Mráze, který se plazil k bezvládnému tělu, které se o několik metrů skutálelo blíž k nim. Dimitri se doplazil k Mrázovi se svým SVD. (Ostřelovací, poloautomatická puška SVD Dragunov.)

Zalícil a přejel střechu Depa. Byla z šedivého, vlnitého plechu.

„Kde pak jsi?“ zašeptal a rukou mrtvého těla zamával.

Ozval se výstřel a střela se zaryla vedle Dimitrie.

„Mám tě,“ ušklíbl se a zamířil na místo, odkud vyšel výstřel.

Střelec se začal pomalu přesouvat. Měl na sobě šedivý oblek, aby byl dobře zamaskovaný. Pušku měl zabalenou do šedého hadru. Mráz stiskl spoušť a kulka s ohromnou rychlostí vylétla z hlavně, prořízla vzduch a cíl trefila do hlavy. Muž se svezl ze střechy.

„Doufám, že ho nikdo nenajde a mi budeme v klidu moct provést úder,“ zabrblal Mráz a vzal Sergeiovo tělo za ruce a Mráz za nohy. Sešli zpět na parkoviště.

„Je nás tady dvanáct, bez těch třiceti jich tam bude taky tak nějak a navíc je tam Joga a toho chci živého!“ zdůraznil Mráz, když každého přejel pohledem.

„Doplnit munici a granáty. Máte na to deset minut. Potom se rozdělíme na dvě skupiny a dozvíte se, co bude dál.“

Marvakov šel s Kirejevem do jednoho z obrněných vozů, kde měli schované své zásoby. Kirejev si sedl na tvrdou sedačku a rozepnul si Stalkerský oblek. Na pravé straně hrudníku měl malou díru, okolo které se za tu chvíli vytvořila rudá skvrna a při každém nádechu se objevila další čerstvá krev.

„Doprdele, tak a mám zase zkažený den,“ pronesl, když spatřil ránu.

„Co si říkal?“ otočil se na něho Marvakov a podíval se na zakrvácenou ruku a poté na ránu.

„Ty debile, co si dělal?“ rozčílil se Marvakov a přišel k němu.

„Co myslíš,“ ironicky se zazubil hnědovlasý muž.

„Otoč se,“ pobídl ho a podíval se na záda.

„Tak co, já tu část těla necítím.“

„Čistý průstřel. Podej mi ten velký obvaz,“ natáhl ruku před něho a Kirejev mu podal červený obal.

Marvakov ho roztrhl a začal mu obvazovat hrudník. Rána procházela mezi pátým a šestým obratlem, naštěstí minula plíci. Zraněný zaúpěl, vzal vodku a napil se.

„Marvakove, nikomu to neříkej,“ položil mu ruku na rameno. Kývl hlavou a utáhl mu uzel na obvazu.

„Debile,“ zaúpěl.

XXX

Deset minut uteklo jako voda a všichni se sešli před vchodem.

„Dobře, takže první oddíl povedu já s Mrázem a druhý Kierev s Marvakovem. My půjdeme zepředu, odlákáme jejich pozornost a vy tam vtrhnete přes zadní vrata.“

„Ty jsou ale zamčený, blbe,“ zamumlal někdo z nejmladších.

„Myslíš, že jsem to neslyšel? Od čeho jsou granáty a lepicí páska? Ten řetěz lehce zdoláte a poté se k nám přidáte,“ přejel je pohledem a natáhl AK 47.

„Jo a né že ten sráč uteče,“ křikl přes rameno na ostatní a vydal se s Mrázem k díře v plotě.

Šli vysokou trávou, která byla už seschlá. Alex přidal do kroku a lehce se rozeběhl. Když proběhli mezi dvěma hromadami šrotu, který vykazoval lehkou radioaktivitu a všem zapípal senzor, tedy spíše zachrčel, Dimitri ukázal rukou, aby se od nich odpojili. Kierev odbočil doprava a běžel dál mezi hromadou a zdí depa.

Depo bylo obehnáno dvoumetrovou, cihlovou zdí s ostnatým drátem, který si tam přidali bandité. Ze strany od tunelu, kudy vedly koleje, byly vrata z vlnitého plechu. Samotné depo je obrovská, jedna dlouhá budova stavěná tak, aby se dovnitř vešly alespoň tři vagóny. Vedou do ní dvě kolejnice. Zdi jsou ze stejného plechu jako střecha, jen je matně černá. Nad vraty depa je menší balkón.

Dimitri se s bandou přitiskl ke zdi. Otočil se na ostatní a prstem u pusy naznačil, aby byli potichu a ještě zkontroloval druhou bandu. Zaběhli za roh, kde se nacházela stará mřížovaná vrata, která byla zamčena na řetěz a visací zámek.

Alex vykoukl zpoza rohu skrz keř. Nikdo nebyl u hlavní brány a tak mávl na ostatní. Jeden po druhém se mačkali na zdi a postupovali k vratů. Najednou se uprostřed vrat objevil stín muže se samopalem v ruce. Stál a vyhlížel z vrat do tunelu. Všichni zareagovali na Alexovu zdviženou pěst. Netrvalo to ani pár minut a hlídka odešla směrem do depa. Mráz předběhl Dimitriho, který mu poslal vzkaz ve formě hýžďového kopance a slovy: „Kam se sereš.“

Všichni se zastavili u zavřeného křídla vrat a Mráz pomalu postupoval k průchodu. Skrčil se a spolu se samopalem zapřeným o rameno nahlédl na přední dvůr depa. Byl tam akorát jeden zrezivělý vagón a několik kovových a dřevěných beden, mezi kterými procházeli dva banditi. Bavili se spolu a tam Mráz proklouzl do prostranství a schoval se hned za vagonem.  Dimitri ho po chvilce následoval, ale to ho bandité zahlídli a všechny zburcovali. V depu se ozval křik a spustila se palba z několika samopalů. Přes zeď přeletěli tři granáty a náhle explodovaly těsně před dopadem u vchodu. Střepiny se rozlétly po okolí a zasáhli dva černě oděné muže do hrudníku a krku. Bandité se začali stahovat do vnitřku depa. Z balkonu se do vagónu zarývala sprška kulek. Červáč se vyklonil z vrat a dávkou ze svého AKáčka zasypal balkon. Střelec schytal plnou dávku a přepadl přes zábradlí.

„Snad už to odbouchli,“ pokusil se přeřvat střelbu Mráz.

„Vidím Kiereva, takže jo,“ usmál se Alex a přesunul se o pozici blíž ke vchodu depa.

Celá první banda už byla během pár minut uvnitř a dorážela poslední bandity, kteří se schovávali za prázdnými barely. Depem otřásly poslední výstřely a nastalo ticho, které probodávalo klapání bot a šeptání některých stalkerů, jak se ještě raději jistí namířenou zbraní na horní patro.

Mráz vyskočil na nástupní plošinu, která byla ve výšce podlahy vagónů. Došel k mrtvole bandity a sklonil se. Dobře udělal, protože na stěnu přilétly dvě kůlky a odrazili se na zem. Vladimir si lehl na zem a devíti milimetrovou namířil na místo, odkud se ozvaly výstřely. Stál tam Joga, který zápolil se zaseknutou zbraní. Zahodil ji a zmizel ve zdi. Vladimir se zvedl z podlahy a běžel za ním. Vedle kovového nosníku byla díra zakrytá plechem. Pomalu prolezl a Rozhlédl se. Nacházel se mezi krabicemi a jeho radiační senzor se mohl zbláznit. Ne že by byla oblast zamořena, ale senzor nevěděl, který artefakt dříve zaměřit.

„Jogo, stůj!“ vykřikl, když spatřil koženou bundu probíhající mezi bednami a dvakrát stiskl spoušť, ale střely se zaryly do prken jedné z beden. Rozeběhl se za ním. V uličce musel přeskočit tělo ostřelovače, kterého zasáhli před útokem. Válel se v nelidské poloze a pod ním byla kaluž krve.  Vůdce byl už skoro u zadního vchodu, ale najednou se mu před obličejem objevila pažba. Ocitl se ve vzduchu a dopadl na záda.

„Kam si myslíš, že jdeš,“ zasmál se Ljova s cigaretou v puse a namířil na něho zbraň.

Vladimir byl hned u něho celý zadýchaný.

„Díky Ljovo. To,“ nadechl se. „máš u mne,“ usmál se na něho a chytl Jogarovoviče za ruku a pomohl mu vstát.

„No to si myslím,“ odpil ho Ljova s úsměvem na rtech a vydechl kouř.

XXX

Jméno: Vladimir Mráz
Frakce: Svoboda
Pozice zápisu: Smetiště – Depo
Datum/čas: 8. 10. 2015/18: 45

Před hodinou jsme odrazili útok banditů a poté jsme je překvapili rychlým útokem. Depo jsme dobili a získali spoustu artefaktů, nových zbraní a munice. Jogarovoviče chytil Ljova. Ten bastard sedí svázaný a zavřený v jednom z vagónů. Prozatím to vypadá, že bandité jsou už jenom v Bažinách. Tady je od nich klid, snad už nadobro.

Prohledali jsme bedny s artefakty. Jsou tu snad všechny, co známe. To muselo zemřít hodně lidí, aby získali okolo dvoutisící artefaktů. Každý již máme nové zbraně. Našli jsme P90, nové MP5, německé MP44, lehké kulomety a také Steyry.  S tímhle se můžeme pustit i do armádní základny v Kordonu.