První
výbuch – 26. dubna 1986
Okolí
elektrárny se náhle rozzářilo. Nepřirozená jasná záře byla doprovázená
nelítostným pískáním. Mraky se nejprve vytratili a poté se objevilo obrovské
černé mračno, které zastínilo sluneční svit. Celé okolí zachvátil radioaktivní
spad a kyselý déšť. Lidem, kteří se snažili utéct, se pod nohami otřásala a
trhala zem. Okolí, které bylo zasaženo výbuchem, spadem a dešti, bylo nazváno
Zóna.
Zprávy –
27. Dubna 1986
Včera 26. 4.
1986 v jednu hodinu a dvacet tři minut zasáhla čtvrtou Leninovu atomovou
elektrárnu Černobyl vážná nehoda. Test chladicího systému čtvrtého jádra
vyústil k vytvoření třaskavé směsi vodíku a kyslíku, to následně přešlo
v explozi. Mračno radioaktivního spadu a kyselého deště zasáhl Ukrajinu,
Bělorusko, Rusko a také část západní Evropy. Jde o nejhorší nehodu
v dějinách jaderné energie. Celý svět zná slovo Černobyl.
Napadená
oblast byla okamžitě evakuována. Lidé, kteří žili v blízkosti elektrárny,
už nikdy nespatří své domovy. Aby nikdo nevstupoval do zakázané oblasti, byla
střežena armádou.
O dvacet
let později – duben 2006
Vědci, kteří
plánovali vyčištění sarkofágu, ve kterém je jaderné jádro uloženo, byli
překvapeni, že jádro je stále aktivní. Včera brzo ráno se totiž Zóna znovu
otřásla pod sílou jaderné energie.
Vládá,
popírá, že by šlo o narušení lokality továrny, kde by podle plánů elektrárny
měl být nainstalovaný ochranný systém.
Noviny –
14. dubna 2006
Když došlo
k druhé explozi, svět byl překvapený více než zděšený. Exploze, ke které
došlo časně ráno, naznačila, jak slabá je černobylská hrobka.
Od Zóny se
začínají stahovat větší vojenské oddíly a tak jsou některá místa snadno
průchodná. Do Zóny vstupují dobrodruhové, žoldáci, obchodníci, kteří věří, že
Zóna ukrývá nějaké bohatství, na kterém by se dalo zbohatnout. Těmto lidem se
přezdívá Stalkeři a také se to mezi nimi uchytilo a začali si tak i říkat. Do
okolí Černobylu vchází i vědci, kteří chtějí odhalit více z jaderné
energie.
Rok 2011
Zóna zuří.
Objevují se radiační vlny zvané Emise, které proletí celou Zónou jako by nic a
pozmění ji od základů. Schůdné stezky se stali anomálními pastmi, které
zabíjeli neopatrné stalkery.
Stalkeři se
rozdělují do několika frakcí. Svoboda
žádá po vládě, aby vypustila informace o dění v Zóně na svět. Každý by měl
mít právo vědět o tom, co se zde děje. Stalkeři od Svobody si myslí, že
v Černobylu byla testována vojenská zbraň a proto vláda vše tají. Její
hlavní místo je v Kordonu a na Vrakovišti.
Povinnost. Dobře ozbrojení
stalkeři, kteří se pokoušejí udržet informace uvnitř Zóny. Zuřivě válčí se
Svobodou. Povinnost se usídlila v lokaci zvaná Agropom.
Tak je tomu
i s Clear Sky, kteří se
taký pokouší udržet vše v Zóně. Jejich hlavním nepřítelem byl stalker
jménem Střelec, který se pokusil dostat k sarkofágu.
Dále se
v Zóně nacházejí Banditi.
Hajzlové. Neumí jinak žít, než že přepadávají výpravy frakcí, které se vrací ze
středu Zóny. Banditi jsou rozlezlí ve všech koutech Zóny. Tedy až na Jantar kde
se to hemží zombiemi a snorky a zde je jediná vědecká základna.
Armáda a armádní stalkeři. Tvrdý
oříšek pro všechny frakce. Chrání Zónu srdcem i duší. Padnou jen pro to, aby
zabránili úniku informací. Nemají nikoho v lásce, ani vědce. Armádní
stalkeři se pyšní speciálním výcvikem a operují dále v Zóně.
Monolit. Něco jako náboženská
sekta, věřící v mimozemský krystal, který se nachází v srdci Zóny,
který nazývají Monolit. Jsou považovány za šílence.
Neberou si s nikým
servítky. Limansk, Bariéra, Nemocnice a okolí elektrárny je jejich. Kdo vkročí
na jejich půdu, zemře. Brání průchody do elektrárny s obavy, že stalkeři
budou chtít zneužít Monolit.
Rok 2014
Poté, co se
jednotky Povinnosti a Clear sky dostaly do středu Zóny a zjistili, co se zde
doopravdy stalo, přidali se ke Svobodě a tlačí na vládu. Do Zóny proudí další a
další vojáci. Vláda je chce zničit, ale stalkeři obdařeni úkryty a bohatstvím
Zóny, platí Žoldákům.
Nelítostní muži i ženy, kteří by i přítele zabili pro peníze. Armáda je tvrdě
atakována a tak se stahuje na kraje Zóny.
Od teď je
vše jinak. Všichni se chovají jinak, než před třemi lety. Už je to bojiště pro
otrlé. Emise jsou stále častější a tak se snižují počty na obou stranách. Avšak
stalkeři jsou v tomto ohledu chytřejší a poznají, kdy má přijít další
Emise
>Kapitola první<
Marvakov,
Mráz, Dubinov a Kotlov jsou na hlídce. Obcházejí haldy šrotu, které jsou silně
radiační. Slunce se už dávno schovalo, aby nemuselo hledět na tuhle ohavnou
část naší planety, které se přezdívá Zóna.
„Ty
Marvakove, už se ti ozvali z Kordonu, jestli nás tady konečně někdo
vystřídá?“
„Myslím, že
ne. Hranice zóny je střežená víc a víc, než když se objevila. Co vím, tak tábor
v bažinách, přišel o několik stalkerů, když na ně banditi zaútočili
v noci. Někdo žvatlal, že mají nějaké nové zbraně nebo co. Nikdo mu to
nevěřil a pak prý udeřili znovu. Dobili si zpátky své území, které nám ten
žoldák Jizva před několika lety pomohl získat. Odřízli Kordon od Bažiny. Sice
v táboře je jich dost, ale nikomu se přes bandity nechce.“
„Slyšeli
jste to o tom, co se stalo v Agropomu? Povinnost otevřela nějaké nově
objevené sklepy. Spíš jak nějaké staré katakomby to vypadalo.“ začal Dubinov,
aby navnadil atmosféru.
„Sakra Nikolaji, můžeš aspoň teď přestat
mektat o tom Agropomu? Stačí, že je tma, všude kolem je to poznamenaný
anomáliemi, monstry a do toho všechno ještě armáda s bandity.“ kopl ho do
zadku Kotlov.
„Snad se
nebojíš?“ zasmál se Mráz „Bylo tam asi, plus mínus, padesát chlapů od
Povinnosti a nějaký vědec Kuzněčov. Z těch prostor, prý něco vypustili.
Když se do Agroponu vrátili některé jednotky, našli jen roztrhané uniformy od
krve, těla nikdo nenašel. Celý Agropon je teď jak po vymření ani monstra tam
nejsou. Je tam něco hodně nebezpečného, čeho se i ty zrůdy bojí. Poslední
monstra, co naši odrazili na hranici, byli asi čtyři snorkové, několik upíru a
psů. Nikomu se tam nechce. A Povinnost se
přesunula k nám do Temného údolí. Vede je teď nějaký Barmský. Dohodl se
s Czechowem o přátelství. Oba si navzájem kryjí záda. Což nikdy tady
nebylo zvykem, protože přec jenom tady byla ta klanová válka. Už ani nevím,
kolik jich mám na kontě. O to starý akáčko, kde jsem měl zářezy na pažbě, jsem
přišel v gravitační jámě. To sem měl hezký štěstí, že sem tam nezahučel
já, ale ten debilní upír, co mě pronásledoval. Šel jsem podle souřadnic jednoho
obchodníka, co ho nejspíš roztrhali psy. Ten hajzl upírský mě sledoval od
rozvalin Černého trhu. Nechápu, jak se tam ten bastard dostal. Vystřílel jsem
do něj čtyři poslední zásobníky. Když po mě skočil, sehnul jsem se a on se mě
snažil chytit. Vzal mě za rameno a škubl se mnou. Samopal mi vyletěl
z ruky a spadl přesně s upírem do jámy. Slyšel jsem už jen jeho křik,
a jak mu ta anomálie trhá tělo. Vlezu do jeskyně a tam několik opřených
samopalů a bedny s náboji. Tak jsem si jedno vzal, naplnil batoh náboji a
jídlem, co tam bylo a šel zpátky.“ dopověděl Dubinov a utřel si nos.
Kousek od
nich se něco šustlo. Všichni zpozorněli a připravili si prsty na spouště
samopalů.
„Vylez!“ houkl
Marvakov.
Ozvalo se
sípavé hlaholení. Objevila se něčí ruka. „Pomoc.“ ozvalo se z trávy.
Marvakov
sklopil zbraň a přehodil si ji přes rameno. Doběhl k ležící postavě.
„Kurva
Borove, co se stalo?“
„Napadli nás
banditi. Mají nové zbraně.“
„Co to
meleš? Banditi a nové zbraně?“ zatřásl s ním.
Neodpověděl.
Akorát naposledy sípavě vydechl. Hrudník měl několikrát prostřílený. A krev se
mu valila z pusy. Plnila mu plíce a pomalu se udusil.
XXX
Jméno: Jano Marvakov
Frakce:
Svoboda
Pozice
zápisu: Smetiště – hlídka u parkoviště
Datum/čas:
26. 9. 2015 / 22:35
Dnes večer
jsem měl spolu s Mrázem, Dubinovem a Kotlovem hlídku okolo parkoviště.
Během hlídky jsme nemuseli jít nikomu na odpor, ale našli jsme zraněného Borova,
který byl na předsunutém stanovišti. Hrudník měl několikrát prostřelen. Tvrdil
nám, že je napadli Banditi a že mají nové zbraně.
Hlídka nám
skončila ve 22:15, kdy jsme se společně s Borovým tělem vrátili na
parkoviště.
XXX
Jméno: Vladimir Mráz
Frakce:
Svoboda
Pozice
zápisu: Smetiště – parkoviště
Datum/čas:
27. 9. 2015 / 16:48
Dnes jsme
spálili Borovo tělo. Je nás o jednoho míň. Čerevovovi se podařilo dostat
z bažin čtyři chlapy a posílá je sem. V Kordonu je vše při starém,
celý patří nám, teda až na tu vojenskou základnu, kterou dnem i nocí hlídáme.
Dnes se
zatím nic nestalo. Vystřely, které pocházejí z nádražního depa, patří
banditům, kteří se nejspíš brání dalšímu útoku mutantů. Ten tunel, ze kterého
vedou koleje do depa, už asi třikrát za posledních pět týdnů zavalili. Poslední
hlídka nahlásila velký počet infikovaných odpadlíků, kteří vycházejí
z tunelů. Ty tunely musejí být nějak propojeny se středem zóny. Nikdo se
tam však neodváží, protože ty prostory jsou silně radiační. Ani ten nejlepší
oblek, ten nejnovější oblek, by nikomu nepomohl.
XXX
Jméno: Alex
Dimitri
Frakce:
Svoboda
Pozice
zápisu: Smetiště – parkoviště
Datum/čas: 5. 10. 2015 / 10:30
Přišla mi
zpráva od Čerevova, který hlídkuje u vojenské základny v Kordonu, že naším
směrem letí vrtulník. Pokud zaútočí, máme ho poslat k zemi. Poslal jsem
Sašu do zadního autobusu, kde mám ukrytou poslední hlavici od RPG našeho
tábora.
Armáda nás
už těmihle přelety sem a tam otravuje pomalu každý týden. K něčemu se
schyluje, takhle se nenalétali od té doby, co tu zóna je, a my nevíme
k čemu.
Netrvalo
dlouho a přeletěl nám nad hlavami. Nesměřoval dál do zóny, jako minule, ale nad
naším postavením, se stočil na severozápad směrem na Jantar. Co mě ale více
zarazilo, že se nedaleko od nás zastavil ve vzduchu a začal pomalu klesat
k zemi.
XXX
Vrtulník
začal klesat k zemi. Přistával. Nejspíš poblíž depa. Dimitri svolal
několik chlapů. Každý měl na sobě uniformu Svobody a starší taktickou vestu. Na
zádech měli hadrové baťohy, ve kterých měli jídlo, pití a přebytečné zásobníky
od samopalů, které se jim nevešly do kapes vesty. Dimitri, Mráz a Marvakov měli
o trošku jinačí uniformy. Byli šedivé v jednom celku se zipem od brady po
pas. Za páskem, měl zastrčenou beretu v pouzdře. Na pravém rameni se mu
houpalo oprýskané AK-40. Mrázovi se u stehna houpala brokovnice, která byla
dobrá na obranu proti těm ohyzdnostem, které zóna vychrlila na sluneční svit.
„Takže, ten
vrtulník přistává poblíž depa. Vylezeme na ten kopec, co je hned za tou haldou
radiačního šrotu a koukneme se, jak armáda zlikviduje bandity. Nikdo nevystřelí.
Je ti to jasný Nikolaj?“ otočil se ke stalkerovi v zelenavém obleku a
kapucí nataženou až do tváře. Většina stalkerů si nechá narůst strniště.
Maskují tak jizvy a pochmurnou tvář. Nikolajovi však strniště moc nepomůže,
protože jedinou jizvu, která mu hyzdí obličej, má přes levé oko, na které
oslepl po útoku jednoho ze zbloudilých, hladových psů.
K těm třem
se přidal mladý Saša a starý mazák Sergei, který se Saši ujal už v jeho
pěti letech. Nikdo neví, jak se tu ten malý černovlasý kluk vzal. Ani on si na
nic nepamatuje.
„Ty Dimitri,
proč nás jde tolik?“ podíval se na něho Vladimir.
„Jestli
chceš, zůstaň, nikdo tě nenutí. Prostě jenom opatrnost, kdyby šlo do tuhého.
Chápeš?“ odmlčel se a upřeně na něho zíral.
Skupinka
ušla necelý kilometr a zastavila se u menšího shluku stromů na příkrém kopci,
jak řekl Dimitri. Všichni zalehli do trávy, kterou čechral lehký vítr. Dimitri
si vzal dalekohled a přiložil si ho k očím.
Mi-17 akorát
dosedl na zem před depem a rotor se pomalu dotočil. Depo je obehnáno plechovou
zdí. Otevřenými vraty přiběhlo několik zakuklených banditů. Z helikoptéry
nejdříve vylezli dva vojáci v ruských uniformách a postavili před
vrtulník. Po chvíli ze stroje vystoupil menší muž v odlišné uniformě, než
měli vojáci stojící u helikoptéry. Vánek mu čechral prošedivěle černé vlasy.
Tvář měl trošku zjizvenou a pod nosem měl knír, který si přejel prsty, jen co
došlápl na promáčenou zem.
„Petrenkov?!“
vyhrkl Dimitri.
„Plukovník
Petrenkov?“ podíval se na něho Sergei a vzal si svůj dalekohled.
K muži
přišel muž v hnědé kožené bundě a černá kapuce mu částečně zakrývala
obličej. Byl o něco vyšší než Petrenkov.
„To je
Jogarovovič. Tohle se mi nelíbí.“ Zamumlal Dimitri. Jogarovovič je vůdce
banditů, nebo se to o něm aspoň říká. Přezdívá se mu zkráceně Joga. Má na
svědomí už několik desítek ztracených stalkerů. Pod jeho kudlu se málem dostal
i Dimitri, ale díky nepozornosti strážných, se dostal do bezpečí.
Když Joga
došel k plukovníkovi, podali si ruce a Joga naznačil, ať jde s ním.
Došli před vrata, kde bylo několik dřevěných beden. Joga vzal páčidlo a otevřel
jednu z nich. Petrenkov si navlékl zelenavé, gumové rukavice, které kdysi
patřili k vědeckému obleku. Natáhl si je až po lokty. Naklonil se ke
krabici a vytáhl Ohniváka.
Artefakt,
který se nachází v několika různých anomáliích. Buďto v trhlinách,
nebo v ohnivých polích, ze kterých šlehají dvoumetrové sloupy ohně, které
mají, až tisíc pět set stupňů celsia. Zářil jasně rudým světlem.
Joga mu
začal něco říkat a Petrenkov se jen usmíval, stále zíral na artefakt a
Jogarovoviče ani nevnímal. Po chvíli ohniváka vrátil zpět do krabice a jeden
z banditů ji znovu uzavřel. Sundal si rukavice a dal je jednomu
z přihlížejících vojáků. Pískl na ty dva, co stáli u vrtulníku. Jeden
zalezl do útrob stroje a druhý otevřel dveře pod ocasem. Vynesli jednu kovovou
bednu, kterými byl skladovací prostor vrtulníku zaplněn. Položili ji na
srovnané cihly a otevřeli ji. Joga vzal do rukou její obsah.
„No do
prdele, oni snad spolu obchodují. Jogarovovičovi lidi hledaj artefakty a Joga
je pak vymění s Petrenkovem za zbraně.“
„Tak to je
to, co se nám snažil říct Kuzněčov.“
Drknul do Kotlova Marvakov.
„To vypadá
jak nějaká nová modifikace Ak. Ono toho je aspoň tři tucty a těch nábojů!“
zděsil se Dimitri.
„Tohle
jejich chování, není normální.“ Pronesl Sergei a dalekohled vrátil do postranní
kapsy kalhot na pravém stehně, odkud ho před chvílí vyndal.
Všichni se
rychle vrátili zpět na parkoviště.
XXX
Jméno: Alex
Dimitri
Frakce:
Svoboda
Pozice
zápisu: Smetiště – parkoviště
Datum/čas: 5. 10. 2015 / 11:00
Borova slova
se stala realitou a my ji viděli na vlastní oči. Armáda se spolčila
s bandity. Směňují zbraně za artefakty. Armádě nikdy o artefakty nešlo,
tak proč najednou tenhle krok. Co objevili? Co vědí? Nikdy se o zónu
nezajímali, pouze ji hlídali, aby se ta zhouba nedostala dál. Musím vše probrat
Czechowem i Barmským.
Vrtulník
odletěl, okolo jedenácté, zpět na základnu.
|