Divušce
Nemocniční kantýna v Motole na lačno číšnice pod bílým pláštěm na ostro
Mohla byste, milosrdná, blíž? pošeptat mi, co to hlásí v rozhlase
Neznáš břišní tance? dej mi ruku, budu tě vést sáhni si, jak mi v podbřišku šelestí penízky z čokolády to je dýško
Červená se bílý plášť ve výstřihu smírčí kříž v náprsní kapse chrastítko zlatý řez – punčový
Měl bys víc nenápadně jsi až příliš ženatý pod sukní máš vzkaz – nevěříš, že nevěra není? – v mínus třetím mezipatře uslyšíš boží mlýny příst
Myslíte si, že lze podvést řekněte mi, upřímně ať to všichni slyší že je to tak snadné že jí to nezabolí – čekám tady na dítě které roste z prasklé vody
Chápavě se předklonila všechno, co si budeš přát oči nedovírají odříkávám vzkaz:
Z porodnice
Drahá, stala se havárie ve strojovně táta se zdrží v práci někdo sahá po výtahové klice v kabině mi mezi nohy podemele moje liči myslím srdce pod srdcem a níž tady v. r.
Ta orchidej ti tady uschne ještě dýchá –
– myslíte? že se nemám za co stydět přestože je ukradená ze Zahrady ticha v přízemí
Ze zářivek kape voda hlášení pro údržbáře
Dejte mi sklenici vody
Jen tak bez ničeho?
Odejdu bez placení volají moje jméno
Ale muži tam nesmí, pane Pochu! ty zbabělče, už nikdy mi sem – stejně je pozdě
nevěsta jsem – navždy spolu usnem na operačním stole na lačno, na ostro...
Pochopte, že nahoře mě čeká nekonečno žen – čekárna plná dveří jako vodojem jako zvon
|