Divušce
I
Les byl dneska fantastický stromy se rozestupovaly jako bych nesl neštěstí nebo sekyru za bílého dne
snad to bylo nedorozumění: chtěl jsem se na chvíli ztratit ve stínu stromy ale přede mnou uskakovaly jako divoká prasata na rovině řezu
kam jsem se podíval tam hromady větví hromádky neštěstí chrastí
I I
V lese se nekřičí protože jak se do lesa volá z lesa se ozývá
proto jsou lesy nedostupné rozpustné látky v křoví
lesy jsou nedosažitelné nalakované nehty, kůra samá voda hoří potmě
nasládlá smůla laskavá tesknota divoká prasata prázdná ozvěna
I I I
Ale mezi námi když na tebe teď myslím tahle obora bude spíš psí útulek
jestli na mě myslíš i ty dole ve městě lepí se ti na paty listí
to vítr shromažďuje na Vidouli hvězdokupy z dlažebních kostek
I V
Když mě v dětství otec dusil pod dekou říkal jsem tomu těsnota proto jsem se odstěhoval do Prahy, která je průchozí a skutečná
|