Doktor Psychóza se probudil do reality.

Ze všeho nejdřív otevřel oči. Potom přemýšlel jestli to má skutečně udělat. I přesto, že nenalezl žádný kladný motiv, se vyloupl z kokonu mentální halucinace.

Do svých plic vdechl kyslík. Je to podvod, usoudil o něm, který nám má vsugerovat představu křehkosti a pomíjivosti existence.

Implantoval si ego a vsákl se do problematiky všední každodennosti. Zpočátku byl vytržený z kontextu, ale to bylo jen přirozené. Lidskému bytí dominuje chaos a destrukce.

Ego mu poradilo, že k tomu, aby byl úspěšný, potřebuje peníze. Doktor Psychóza byl samozvaný odborník přes psychoanalýzu. To on vytvořil jejího otce Sigmunda Freuda. Snesl ho jedné bezesné noci.

Byl ve vajíčku a klubal se dlouhých 60 let. Narodil se plešatý a s doutníkem v ústech.

Byl moudrý, ješitný, trpěl megalomanií a měl rakovinu. Vlastnil velký penis, kterému říkal Libido. Často si s ním hrál a nekriticky se mu obdivoval. Sexualita jako taková však pro něj byla tabu.

Byl přísný, asketický a trpěl nočními můrami. Největšího věhlasu dosáhl v Americe 60. let. Uctívali ho tam víc, než svého vlastního choromyslného presidenta, který byl loutkou v rukou všeho schopných psychopatů.

Byl pro ně modla, stal se kultem a Andy Warhol z něj učinil pop-kulturu.

Pak se ovšem dostavilo rozčarování, skepse a hospodářská recese. Lidé dali na reklamu, politické fráze a zavádějící hesla ekonomů.

Svět začal připomínat kostku ze skla vyskytující se ve vzduchoprázdnu. Její stěny jsou momentálně popraskané a čekají na zhroucení do sebe.

Její místo zaujme hmatatelné nic a z něho vykrystalizuje nové jsoucno, které bude určitě mnohem horší než to předešlé.

Doktor Psychóza se rozhodl stát prorokem. Pojal úmysl hlásat lepší zítřky. Stoupl si na penis sochy ztopořeného Hitlera na náměstí sv. Stalina, rozpažil se a spustil:

„Slibuji vám lepší zítřky, když k mým nohám vysypete obsah svých peněženek.“

Prkenice spořádaně demonstrujících občanů zely bezbřehou prázdnotou. Jejich majitelé byli nespokojeni s vládou, která se presentovala coby totalita mafie.

Ministra financí s přímým napojením na organizovaný zločin ta masa neschopných nýmandů nezajímala. Pokud nebyli s to odvádět daně, přestávali dávat jakýkoli racionální smysl. Zdravý rozum v jeho hlavě opět zvítězil nad šílenstvím. Spojil se proto s vrchním velitelem pořádkových sil a požádal ho, aby nalezl optimální řešení.

Velitel o něm přemýšlel týden v kuse. Mám na mysli 5 pracovních dní. Během toho pil vodku a zakusoval ji špekem. Nakonec se mu vybavilo pouze historií osvědčené definitivní řešení spočívající ve zplynování cyklonem B. Každý má přece neodmyslitelné právo na smrt. Ale ani ta by neměla být zadarmo.

Lidé, které systém přivedl na mizinu, se neměli kam vrátit. V jejich domovech bydleli exekutoři.

Neměli si za co koupit jídlo, ani pití. Zoufalství vystřídala panika a zběsilé vraždění za účelem kanibalismu. Ředitel televize Jímka Hnusu v tom vycítil skvělou programovou náplň. Pojal ji jako reality-show a nazval ji příznačně:

BEZVÝCHODNÁ SITUACE.

Parlament schválil zákon o zpoplatnění odchodu na onen svět. Duše těch, které ho porušily, byly za trest odeslány do Očistce.

To by speciální program, který simuloval kompletní periodu lidského života v do sebe zacyklené smyčce s pozvolna eskalující mírou utrpení.

Člověk nebyl mrtvý, ale ani živý. Stala se z něj fiktivní entita uvězněná ve fiktivním prostoru. Buddhisté, ale nejen oni, tento jev nazývají májou.

Doktor Psychóza si v trafice koupil hašišové cigarety. Posadil se na lavičku, jednu z nich si zapálil a pozoroval rozklad.

Všude kolem něj se vršily odpadky, přibývalo miliardářů a příroda se oddávala divoké mutaci.

Peníze, to byla jediná jistota, která přetrvala.

Jak je získal doktor Psychóza?

Vymyslel lék na schizofrenii a ten si nechal patentovat. Koupil ho od něj mezinárodní spolek psychiatrů a jeho vzorec ukryli v nedobytném trezoru.

Majetek, ani z něj pramenící blaho – protože za peníze si koupíte nejen lásku, ale především zdraví a štěstí – ho nemohli přinutit k tomu, aby tady, kde teď byl, zůstal. Návštěva tohoto místa byla pro něj jen taková apokalyptická kratochvíle, která pro něho mnoho neznamenala a tudíž ho nemohla odradit od jeho návratu zpět do milovaného kokonu mentální halucinace.

Navíc tam na něj čekala pravda.

15. června 2011