V hlubinách krasu bystřina

peřej – kroužková košile

a venku vodopád ztrácí se v mlze

když prší a zeleň svítí jasně.

V hlubinách krasu duní bouře

a listí dubů v ústrety jí volá

pojď a přikryj mou průrvu,

až do výše klenutého mostku.

Dusím se nad hlubinou

a své kořeny nahé a lesklé

ze studu skrývám pod mokrou hlínu.

To chvění zprostřed ticha mi připomíná 

mou smrtelnost a z hloubi těla

zaduní hrom a pak ten pád-