|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Odhalit zapomenuté, objevit ztracené a přivést to na světlo našeho současného esoterického vědomí, to je cílem této řady článků mariánské mystice a mystické praxi. Protože však autorem těchto řádků je okultista a zběhlý mnich, je nasnadě, že jejich obsah nebude zcela slučitelný s učením římskokatolické církve, která ostatně měla od samého počátku vždy teologický i praktický problém uchopit kult Mystické Matky a vynakládala vždy značné úsilí udržet kontrolu na lidovou zbožností i nad Marií samotnou. Zjevuje se neplánovaně a často těm nejméně vhodným vizionářům: pasáčkům a pasačkám sotva znalým písma, selkám, hysterkám a třeba i lakomcům a rváčům na ne právě přívětivých místech, jako byla třeba skládka nemocničních obvazů v Lurdech. Její obrazy k úděsu lidí i církve roní krvavé slzy, nebo vonný olej a nad technikou obrazu mexické Panny Marie vyvedeným na kusu indiánského oblečení si láme hlavu notný zástup vědců. Ačkoliv apokalyptická bouře přelomového času zuří naplno a religiozita i esoterika a dokonce i magie se topí v chaosu sebe sama, Marie zcela poklidně vládne dál svou silou nad místy v hlubokých lesích, studánkami, kapličkami, ale i v slumech velkoměst a dokonce čas od času uchvátí i samotného papeže natolik, že si za motto svého pontifikátu a zvolí velké modré M a slova Totus Tuus, tedy celý tvůj, přežije atentát a svůj pontifikát navzdory těžké nemoci dokončí s vitalitou, s kterou do něho vstoupil. Její úmysly jsou nejasné a její požadavky vyslovené ústy vizionářů jsou dosti zarážející. Žádá o titul Spoluvykupitelky, což samozřejmě naráží na prudký odpor teologů, protože Vykupitelem lidstva je a může pouze Kristus její Syn. Jenže nesnaží se nám vytrvale sdělit něco důležitého o Bohu a jeho podstatě, co nám možná nějak uniklo?
Svůj opus o mariánské mystice, kultu a praxi, který klidně nazvu mariánskou kabalou nazývám Kvína. Kvína je variací německého výrazu slova Quina, Quinau, což je osada nacházející se nedaleko města Jirkov v Krušných horách. Dnes se nazývá Květnov a je součástí obce Blatno. V této obci naleznete poutní kostel zasvěcený Neposkvrněnému početí Panny Marie a milostnou sochu. K založení kostela se váže středověká legenda o nalezení sochy, místo samo je nabito neskutečně jemnou a přitom silnou energií a právě zde jsem prožil já své zjevení, jehož plodem není jen toto dílo, ale především je to dílo, které se odehrává v mém osobním životě. Má práce, ač to zní neuvěřitelně čerpá jedině z osobních rozhovorů s Pannou Marií, jež se mi představila jako Paní Zahrady. Není však možné s ohledem na povahu zjevení a jazyk, kterým se mnou Panna Marie hovoří interpretovat vše tak, aby to bylo jednoduše srozumitelné. Mariina poselství vždy dlouho medituji a hovořím o nich se svým přítelem. Děkuji jeho vhledům a osobním zkušenostem, že k nim nacházím klíč. Žádám Vás jen o trpělivost, neboť své dílo jsem započal v životním období, které rozhodně není charakterizováno klidem. Chápu však, že veškeré utrpení, kterým v současnosti procházím je plamen očistného ohně, v němž má zemřít můj vnější člověk. Tím mi Marie ukazuje, že se zjevuje a pomáhá vždy ve správnou chvíli a na správném místě. A budete-li pohoršeni někdy mou prostomluvou a neznalostmi, odpusťte mi laskavě jsem jen lidový kazatel a mystik.
|
|
|