|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
"Zkažení národové.
... nevtělené Bytosti odpovídají, 2.pol. 19.stol.- část 82
...................................................
Dějepis nám ukazuje mnoho národů, kteří po pohromách, jež jimi otřásly, upadli opět v barbarství. Kde jest v tomto případě pokrok?
„Když dům hrozí sesutím, snesete jej, abyste vystavěli pevnější a pohodlnější, ale dokud není dostavěn, jest všude nepořádek a směsice. Pozorujte ještě toto. Jakýsi chuďas bydlel v nuzné chatrči. Po čase zbohatl a opustil polozbořenou chatrč, aby bydlel v paláci. Jiný chuďas přijde, aby v chatrči převzal místo onoho zbohatlého a jest docela spokojen, neboť před tím neměl přístřeší. Pamatujte si, že ti duchové, kteří jsou vtěleni v tomto zkaženém národě, nejsou těmi, kteří jej tvořili v době rozkvětu; ti, kteří byli pokročilí. Odešli do dokonalejších bytů a postoupili, kdežto jiní méně pokročilí převzali jejich místo, které svým časem též opustí.“
Jsou národové, kteří se od přírody brání pokroku?
„Jsou, ale ti se tělesně každodenně zničují.“
Jaký osud očekává v budoucnosti duše těch, kteří oživují taková plemena?
„Všechna přijdou k dokonalosti, projdou více existencí. Bůh nezbaví žádné – dědictví.“
Tak mohli býti nejvzdělanější lidé kdysi divochy a lidožrouty?
„Vy sami jste byli vícekrát divochy, dříve než jste se stali tím, čím jste dnes.“
Nejpokročilejší národové tohoto století poklesnou a zahynou, jako oni starověcí?
„Národové, kteří žijí jen tělesným životem, jichž velikost se zakládá pouze na násilí a moci, zrodí se, rostou a umírají, poněvadž se síla národa vyčerpá, jako ona jediného člověka; národové, jichž sobecké zájmy se protiví pokroku osvícenosti a bratrské lásky, zahynou, poněvadž světlo zapudí tmu a láska zabije sobectví; ale jest pro národy, jako pro jednotlivce, život duše. Ti národové, jichž zákony souhlasí s věčnými zákony Stvořitele, budou žíti a stanou se světlem druhých.“
Spojí pokrok svým časem veškeré národy země v národ jeden?
„Nikoliv, nesplynou v jeden národ, to jest nemožno, neboť z rozdílností podnebí utvoří se rozličné mravy a potřeby, které působí národnosti; proto jim bude vždy třeba zákonů, těmto mravům a potřebám přiměřených; ale bratrská láska nezná žádné šíře (pozemské) a nedělá žádného rozdílu mezi pletí lidskou. Když bude zákon Boží všude základem lidského zákona, budou národové vykonávati vzájemnou bratrskou lásku jako člověk jednotlivec; pak se bude žíti šťastně a v míru, poněvadž žádný nebude chtíti ubližovati sousedu, aniž žiti na jeho útraty.
Člověčenstvo pokračuje jednotlivci, kteří se znenáhla polepšují a osvědčují. Až tito budou míti počtem převahu, strhnou k sobě i druhé. Od času k času vystupují geniální a mocí obdaření lidé, nástroje Boží, kteří druhé přivedou k pokroku za několik let.
Pokračování národů odhaluje též spravedlnost znovuzrození. Rozšafní muži činí chvalitebné pokusy, aby mravně a vědecky vzdělali národ. Vzdělaný národ bude blaženějším na tomto i na onom světě; ale v povlovném běhu staletí umírá každodenně tisíce jednotlivých lidí; jaký jest osud těch všech, kteří podlehnou v přechodu? Zbaví je jejich poměrná nevzdělanost blaha, které očekává ty posledně přišlé? Nebo jest snad jejich blaho jen poměrné? Spravedlnost Boží nemohla by připustiti takové nespravedlnosti.
Mnoha existencemi nabývá každý člověk stejného práva ku blahu, není zbaven dědictví, poněvadž ti, kteří žili za časů barbarství, musí se vrátiti do časů civilisace, buďsi k témuž národu, nebo k jinému. Z toho vysvítá, že všichni musí získati z postupného pokroku.
Soustava jediného života naráží všude na obtíž. Dle této soustavy jest duše stvořena v okamžiku porodu; když jest tedy jeden člověk pokročilejším než druhý, jest to proto, že Bůh stvořil pro něho duši pokročilejší. Proč tato přízeň? Jakou zásluhu má člověk, který ještě nežil déle, než jiný, častokráte i méně, aby byl obdařen vyšší duší? Ale zde není ta hlavní obtíž. Národ přechází za 100 let z barbarství k civilizaci. Kdyby lidé žili tisíce let, měli by dost času k nabytí vývoje a pokroku, ale mnoho jich každodenně umírá a v každém stáří, pokolení se obnovují neustále a na konci tisíciletí není ani památky po bývalých obyvatelích. Národ se stal z barbarského vzdělaným. Co pokročilo? Jsou to bývalí barbaři? Ti již dávno vymřeli. Jsou to ti, kteří znovu přišli? Ale když jest jejich duše stvořena teprve při porodu, pak tyto duše nebyly za času barbarství a pak se musí přiznati, že z pokusů, jež činí pro vzdělání národa, vyplývá, ne že ba se jimi nedokonalé duše polepšily, nýbrž že Bůh tvoří nyní dokonalejší duše, než tehdy.
Porovnejte tuto nauku o pokroku s onou, kterou vám podáváme my – duchové. V dobách vzdělanosti přišlé duše měly své dětství jako všechny jiné, ale ony již žily a přišly pokročilé předešlým vzděláním, ony přicházejí přivábeny středem jim sympatickým a který jest v poměru s jejich nynějším stavem, takže péče o vzdělání národa nemá toho účinku, aby tvořila v budoucnu dokonalejší duše, nýbrž aby přitáhla ty, které již pokročily, buď že již žily v témž národě za času jeho barbarství nebo že přicházejí odjinud. To je klíč k pokroku celého člověčenstva. Až budou všickni národové na témž stanovisku náchylností k dobrému, pak bude země jen schůzkou dobrých duchů, kteří budou spolu žíti v bratrském spojení a když zlí budou se viděti odmrštěnými a na nepravém místě, budou si hledati v nižších světech střed, jenž jim přísluší, pokud se nestanou hodnými, aby přišli do tohoto změněného. Ono opačné učení má ještě ten následek, že práce k společenskému polepšení pak prospívají jen nynějším a budoucím pokolením, jichž výsledek jest ničím pro bývalá pokolení, kterým bylo ukřivděno tím, že byla poslána příliš záhy a ze kterých se stane to, co čeká ty, kteří jsou obtíženi barbarskými činy. Dle našeho učení prospějí pozdější pokroky stejně i dávným pokolením, neboť ona stará obživnou v lepších okolnostech a mohou se zdokonaliti u krbu civilisace.“ .
.......................
"Pozn.: citát - úryvek; -překlad cca z roku 1922, tudíž volně šiřitelné ."
... pokračov. - část 83.
."
|
|
|