I přes svoje slabiny
i přes svoje chyby
člověkem jsem
pouhým.
Račte si mě sražet na kolena,
ponižte mě urážkou,
pomluvte mě za zády.
Mám svůj svět a ten si žiji,
když davy spojujíce se, já utíkám pryč,
přes klopýtnutí a pády.
Já půjdu dál.
Ja zavřu očí.
Já zahodím zábrany.
Já neohlížím se zpět.
Za svoje naděje bít se budu,
však vím že neprohraji.
V mém světe proher není.
Mám jen jeden svět,
a v něm,
spoustu naděje a krásy,
poetické vášně,
ptačího zpěvu,
a lásky bezedné.
Tam tůze krásné sny.
ORBIS UNUM
Pouze můj svět!
|