Jenže najdi na dně střepové řeky
ten dětsky omamný les s jeho dívčí nahotou
do slalomového svistu mezi už zapomenuté borovičné vůně
letní trička dresy úžeh z prokmitání
zbytky z přejedeného celku sebou nepřítomné pádí
v lesklém sprintu tudy tělnatě provanou
prosmýknou se
prchnou
Na stoličkách balvanových řad jen opuštěnost
uvelebená v netknutém spočívání
zírá na mistry v přehánění čehokoliv
běží tudy o závod vyznat po svém
svou něžnou náklonnost vřavě
zpestřující jim všedno každodenní úbytek
Co s kořeny táhnoucími se z nohou samoty
kam vykácet je přervat vytrhat
ach ty hloupé tkaničky kymácejících se obrů
kteří jen bez přestání jehlicemi poťouchle
popichují nebesa aby paní povznešená obloha
rozdala víc než omráčené ticho oblačných posunů
aby šumění v dosud nezastřižených štětinách
nezůstávalo netečně odvrácené...
|