nemoci

   Běžné nemoci jako chřipka nebo angína jsou na vysvětlení z pohledu systému úplně nejjednodušší. Pokaždé (nejsou-li druhotným projevem nějakého hlubšího onemocnění) je to upozornění od pána B-h, že něco v životě děláme špatně. Nejčastěji jsou to náhražky života jako alkohol a další drogy. Může to však být i malý emocionální výdej, který nám brzdí průtok energie tělem, potažmo blokuje přístup životabudící energie v imunitním systému. Nedokážu-li prožívat aktivně radosti nebo naopak strasti, pak si v sobě stavím umělou hráz, která brání přirozenému průtoku energie pán B-h – člověk – společnost – příroda. Na řadu přichází nemoc jako hlasitý strážný alarm. Však to už každý dobře zná. Člověče, probuď se, vždyť žiješ, tak koukej prožívat. Nenechávej se srážet stresem na kolena. Uznej, že je toho na tebe dost, tak zvolni. Jsme jenom lidi.

   Možná, že přijímáme stejné množství informací jako dříve, ale společnost je už neumí tolik zpracovávat, natož je nezkresleně předat. Z tolika věcí nám jde hlava kolem. Jestli ona tam v podvědomí nebude nějaká záklopka, což? Vřele doporučuji chodit nejen obrazně řečeno po stezkách B-ch, ale chodit vůbec. Chodit a chodit. Přeci jen na chození potřebuje člověk od pána B-h povolení. Chůzí si totiž necháváme procházet energii tělem i myslí. Je o to větší, čím více se cítím radostně v prostředí, ve kterém se pohybuji. Každému tedy vyhovuje něco jiného. Já preferuji vycházky do přírody a nejdu-li sám, dokáži se více otevřít než kdybych byl doma u televize a s někým si měl popovídat. Jako všechno v životě něco stojí, tak tohle docela dost námahy. Ale můžete si být jisti, že za to dostanete po právu dobrou odměnu.

Jak jinak se asi lidé dříve přemisťovali? Museli chodit dlouhé kilometry pěšky. Důležité na tom bylo, že nechodili sami a také to, že se potkávali s dalšími a dalšími lidmi a měli na sebe čas si něco sdělit. To my dnes B-hžel nedokážeme. Ve všem je všudypřítomný spěch a úzkost z toho plynoucí – že to zkrátka a jednoduše nestihneme. Nedokážu-li se s tím vyrovnat přes své emoce, vznikne blok. Hledám-li nějakou náhražku, abych na něj pozapomněl, vznikne další blok, o mnoho hlubší a zakořeňuje. Jak jinak, opět si sám a nikdo jiný, blokuji očistný průtok energie.

Tak dál a dál. Až jsem si došel pro nemoc.

   Co těžké nemoci, které nejspíš nejsou ani léčitelné? Dovolím si vznést hypotézu, kdy tvrdím následující. Žádné nemoci by nebyly nebo jinak, všechny nemoci by byly léčitelné, kdyby se na začátku nesmíchaly genomy příbuzných lidí. No a když už k tomu jednou došlo nebo ještě lépe řečeno opakovaně docházelo ve vývoji lidstva, musely se zákonitě po celé ty dlouhé roky vyvíjet i nemoci. Z jednodušších, jež člověku nebyly hrozbou se vyvinuly složitější organismy, které dokázaly člověka plenit. Ale co s tím, když už je tento krok nevratný? Přijde-li nějaká závažná nemoc, moc velkou šanci na to jí vyléčit radikální změnou životního stylu již nemám. I tak však lidé, kteří žili špatnou životosprávou, musí bezezbytku přeorganizovat svůj život. Jak samozřejmé, ale obtížně proveditelné. To jim tak možná pomůže zmírnit průběh, ale vyléčit sotva.

Určitě také budete mít v okolí někoho, kdo žil přijatelným životním stylem, nikomu za celý svůj život neublížil a přesto je vážně nemocný. Ve své podstatě to bývají lidé šťastní. Nicméně jim jednoho „osudového“ dne vstoupí do života nemoc. Lékař jim sdělí, že trpí nevyléčitelnou, jak jinak smrtelnou nemocí. Jak tento typ lidí, tak i ten předešlý mají společné to, že jejich cesta k léčení je v takovém případě závislá na míře přijmutí smíření se s osudem a pokory. Přílišná zoufalost a vzdor napomáhají horšímu a rychlejšímu průběhu nemoci. Chci-li nad nemocí zvítězit, musím si sám sebe představit jako tvora, který nedokáže sám o sobě  v boji s nemocí téměř nic. Musím se naučit žít s nemocí v pokoře a smířit se s tím, že to tak má být proto, abych přistoupil k úvahám o základních lidských hodnotách. Prosit pána B-h o léčení mohu až v době, kdy už žiji s nemocí v pokoře a jsem s ní smířený. Nastává proces, kdy jsem schopen přijímat uzdravující energii od pána B-h. Samozřejmě se tím vůbec nevylučuje zásah lékařů, ba naopak. Dobrého lékaře mi poslalo samo „nebe“.

   Dalším výrazným léčebným pomocníkem je užití vlastní vůle. Naše tělo je celkem neuvěřitelného počtu buněk. Ani sebehorší nemoci nezasáhnou všechny buňky v těle. A právě ty, o kterých jsem přesvědčený, že zůstávají čiré a zdravé, mohu požádat o hojení těch zasažených. Věřit v jejich nezměrnou energii. Jsou-li aktivovány silou vůle a vírou, přechází do nich řídící úloha, aby dokázali uhasit požár v epicentru nemoci a postupovat k celkovému uzdravení se.

Zní to okázale, ale společnost dokáže pracovat na stejném principu a to je jen z dalších příměrů, kterého lze ve správný čas na správném místě využít. Prakticky to znamená, že každá buňka v těle má svou funkci. Pro svoji funkci však potřebuje energii. Pokud jsem nemocný, udělím příkaz zvenčí nějaké buňce. Nemusí jít o buňku složitou, umístěnou někde ve složitějším orgánu. Naopak čím jednodušší buňka je, tím lépe. Jde totiž o to, dát takové buňce šanci se zapojit do tak náročného a zodpovědného procesu, jakým bezesporu uzdravování je.

Člověk si až příliš zvykl na zásah lékaře. Nechci nikomu rozmlouvat jeho návštěvu. Chodit ale za ním pokaždé, když mě někde píchne? Jsme zdraví do té doby, než se bolest usadí na jediném místě.

Co můžete udělat, aby jste takovým stavům předcházeli? Bylo by dobré trénovat se tím způsobem, když začínám být kupříkladu nachlazený, zkusit vyzkoušet tyto alternativní způsoby. Při nachlazení se mi osvědčila metoda založená na autosugesci. Před spaním, ale klidně i během dne mobilizuji svůj imunitní systém silou kladného emotivního prožitku. Opět to bude znít komicky a bláznivě, ale na mě to zabírá spolehlivě. Obecně řečeno, přes zatnuté ruce a horní polovinu těla prožívám úspěch (jako když se radují fotbalisté ze vstřeleného gólu) v tom smyslu, že jsem již zdravý nebo že se k němu přibližuji. Přitom nejdříve jen v duchu, posléze v hlasitém projevu eskaluji: „Jsem zdravý, zdravý, zdravý; Jsem zdravý, zdravý, zdravý.“ A to do té doby, než se ve mně nashromáždí požadovaný vnitřní emoční náboj, který radostně expanduje v bouřlivý potlesk a poděkování pánu B-h za všechno, co pro mě dělá. Věřte mi, v každém člověku dřímá toliko potenciální energie, kterou může využívat k samoléčbě. Mějte vždy na paměti – VÍRA TVÁ TĚ UZDRAVÍ.

…

   Jak se stavět k výzkumu genového inženýrství? Člověk se neustále zabývá věcmi a děním kolem sebe. Jak je lidstvo úspěšné při vývoji nových technologií a jaké pokroky dosáhlo. Každým novým dnem odhaluje před tím nepoznané. Jaký pokrok nastal v oblasti mapování lidského genomu, kdy vědci dokáží určit, který gen je za co zodpovědný a jak bude s takovou výbavou vypadat život jedince. Mě se tak trochu zdá, že je to obcházení sebe sama. Zabývat se něčím, co je lépe odhalitelné a nezastřeno tolika hypotézami, je přeci lehčí, než se pitvat v příčinách a souvislostech svého jednání. Jako lidstvo nás dokáže daleko více posunout vývoj v sebepochopení, sebepřijmutí, sebevyjadřování.

Možná jen, že je soudobý vývoj přeci jen něčím, co má dávat smysl. Jak jsem již říkal, vědci udělali pořádný kus práce. Přesto je pořád bádání opírající se o „zřetelně“ popsatelné zákonitosti lehčí, než vstupovat do tzv. černé skříňky. Vím, že tímto tvrzením vzbudím ve vzdělaných lidech, kterých si mimochodem nesmírně vážím, rozhořčení. Nevylučuje to však, jak moc jim chci poděkovat za to, že položili základní kámen, který dává lidstvu důkaz, jak jsme všichni do jednoho vdechnutím bytí pána B-h. Genom, což není nic jiného než soupis výbavy a možností sepsaný samotným stvořitelem.

   Také mě napadlo, proč neprovádět mapování genomu předem u lidí, kteří by chtěli spolu žít a mít děti? Co by nejspíš ubylo komplikovaných vad u potomků. Nebo také ne. Nic není tak přímočaře logické. Co jsem chtěl vlastně říci je, že dnešní doba nahrává přirozenému výběru lidí. Podle mého názoru má každý člověk talent, jakým si vybírá vhodného partnera. Otázkou zůstává nakolik takového talentu využívá. Nevím jestli jste si toho všimli také, ale v poslední době se berou lidé, kteří jsou si vzhledově podobni. Jako by vnitřně věřili, ač si to s největší pravděpodobností ani nepřipouštějí, že takový člověk nebude mít příliš odlišný genom (né však ve smyslu podobný z řad příbuzenstva). Z toho vyplývá nenáročnost splynutí obou genomů v potomka. Nevím, jestli to tak je a i kdyby bylo, jestli je to správné. Pokládám si mnoho otázek, na které nedokáži odpovědět. Nejsem fundovaný, abych mohl zodpovědět všechny položené otázky. Spíše chci vyvolat diskuze o takových otázkách, abych evokoval mnohostrannost, jakým život bezesporu je a upozornil na nezbytnost prostoupení vyššího MY.

Napadlo mě také, je-li prvotní úvaha správná (lidé vzhledově podobni nemají tolik odlišný genom), nemělo by to být spíše podle systému dvou energií Jan a Jing? Vyvstává-li Vám z uvedeného jakýsi rozpor, je to zkrátka proto, že ani systém dvou energií není založený na přímočaré logice, ale obsahuje hlubší spojitosti. Není Vám, pro změnu, zase druhá část výše popsané teorie, povědomá s tím, co jsem říkal o partnerství na Zemi? Systém partnerství noc a den? Nevyhledávám já intuitivně životního partnera podobného tomu, s kým souzním každý den a noc? Stop. Dost bylo nezodpovězených otázek a mystifikace.

…

   Přeci jen si ještě jedno zmatení smyslů neodpustím. To vychází z delegování. Pokud si mohu dovolit použití tohoto moderního slova a užít jej ve vztahu člověk – B-h. Člověk si bere právo nahlédnout pod pokličku pána B-h. Je pán B-h pro nebo proti? Bere to jako delegování pravomoci nebo zásah do jeho tvoření. Pokud by byla první varianta správná, pak svůj ušetřený čas může věnovat zpětně zase nám. Nebo je správná druhá varianta a v takovém případě by to od nás bylo okrádání pána B-h ve smyslu „vloupání se do jeho dílny“ a jakého si suplování. A já tímto, co tady všechno zveřejňuji, je to paparazzi pána B-h, nebo to tak má být? Je tu spousta nezodpovězených otázek, které mě až děsí. Doufám, že Vás také, abych v tom nebyl sám.

…

   Jak se časem vyvíjím (osobně dostávám podněty pro to, abych na této knize pracoval), dostává se mi příležitostí, abych měl na psaní čas. V práci jsem dvakráte dostal neplánovaně náhradní volno, kamarádi se mi najednou přestali ozývat, abych nebyl rušen. Všechno mi to nějak zapadá do sebe. A podle moudra mého přítele, které říká, že pro mne jako pro věřícího neexistuje neuvěřitelné, tedy neuvěřitelné se stává skutečností, protože náhody neexistují. Všechno je jednoduše neoddělitelnou součástí prach obyčejného života.

…

   Míním také, že genetičtí inženýři se nemohou střemhlav pustit do klonování lidí nebo do zasahování genů odpovídajících sexuální orientaci. Něco jiného je výzkum pro užití v léčbě nevyléčitelných nemocí. Vznáším hypotézu, kdy tvrdím, že musíme zvážit, jestli to má všechno vůbec smysl.  Systém se bude beztak „bránit“ a přijdou jak jinak, nové, neznámé, „sofistikovanější“ nemoci, neboť uzdravený člověk bude svůj genom vystavovat dalšímu „mixování“ partnerských genů. A odnese to kdo jiný, než Vaše dítě?

Další tragický scénář popisuje situaci, kdy dojde chtěným zásahem do genofondu k řízenému zhroucení struktury DNA nebo k řízené změně (vychýlení) rytmu, což se v konečném důsledku projeví na chování jedince. A do třetice uvádím, nenastanou-li předchozí případy, stvoří si člověk člověka umělého, vyspělejšího než je on sám a dojde k podobné situaci jako v pravěku, kdy člověk převzal vládu nad „nižším“ vývojovým řádem – neandrtálci.

Genetické šlechtění a klonování zvířat by možná uspokojilo potřebu nasytit lidem postihnutým hladomorem. Ale v souladu se zákony by se toto projevilo opět někde jinde.  Uvědomte si, že takovým jednáním člověk vědomě zasahuje do fungujícího systému a může dojít k nerovnováze jako trest za naše bobtnání a všehoschopnosti. Uvědomte si také, že ve světě jsou oblasti, které jsou ve špatné správě a hladomor v takových oblastech má na svědomí vládnoucí garnitura. Všechno musí nejdříve vyjít z proměny společnosti, potažmo z nás, jinak pokaždé budeme hasit požáry toho či onoho egoisty.

Změn sám sebe, změníš celý svět