Jak moc jsme dnes různorodí ve svých činnostech a směrech poznávání, avšak tím více se od sebe oddělujeme, nikoliv odlišujeme (odlišovat je dar člověku), protože se navzájem hodnotíme a utkáváme jako konkurence (řečeno dnešními slovy) v životním stylu.

Jaká to zásadní chyba. O dnešní době jsem si jistý, že se „něco“ děje. Nejsou to však nějaké novodobé roztržky. Celým světem prochází vlna negativních emocí, která nás upozorňuje a nestydím se říci, že je o to intenzivnější, čím si jí máme více všimnout a uvědomit si tak šanci  změnit se, než přeci jenom nebude cesty nazpátek.

Změnit především v toleranci, tedy nesoudit a nezávidět. Jít si svou životní cestou v pokoře. Tolerance, pokora – hodnoty postavené nad námi všemi, i nad samým pánem B-h, který (na rozdíl od nás) je tímto prostoupen. Pán B-h je všemohoucí a proto také dokáže překalit zlá slova a myšlenky v energii životabudící.

   Musíme pochopit, že zázraky se nedějí v takové podobě, v jaké je prozatím očekáváme. Tedy nespoléhat na jakousi akční pohádku např. v podobě výhry v loterii nebo okamžitého vyléčení. Naproti tomu zjevení je do jisté míry možné. Ovšem nikoliv vlastního pána B-h, který je neviditelným systémem existence všeho. Teoreticky můžeme zřít takové hmotné prvky, jejichž popisné informace jsou podatelné v našem reálném tří (čtyř) rozměrném subsystému.

Pán B-h má tisíce, miliony, miliardy podob. Takových podob z čeho všeho se skládá. Pán B-h je tedy to, co všechno uvádí dohromady v jeden fungující, proměnlivý a interaktivní systém. A proč lpět na jeho zjevení? Nápor kumulace nezměrného množství energie, prostě a jednoduše, lidská schránka není schopna unést. Jaký to dar mít myšlenky a duchovno jakožto komunikační proud k našemu stvořiteli, kde se díky neomezenému prostoru nesetkáme tváří v tvář a neohrozíme tak své životní funkce.

   Zpět ke zjevení. Zjevit se nám mohou zástupně pouze lidé kdysi žijící, jejichž popisné informace jsou uloženy v kolektivním nevědomí. Křesťanství má tu výhodu, že si pravidelně a tedy do „foroty“, prohlašovala lidi za svaté. Lidé žijící je pak mohli a mohou vyvolávat kolektivní duchovní silou. Dejte však pozor na zneužívání vyvolávání negativních zástupců. Jejich síla se vždy obrátí proti tomu, kdo ji vyvolá (projeví se sebedestrukcí). Taková je ochranná funkce systému.

Dost skoků od tématu k tématu. Nebojte se, už jsem zpátky na zemi. Zázraky jsou a pokaždé byli v nás samotných. Největším zázrakem je přeměna lidského charakteru. Říká se přeci, že člověka nezměníš. A to je právě kámen úrazu – nejprve soudím a pak čekám na zásah vyšší moci. Když nepřichází, vezmeme osud do svých rukou a počneme cíleně předělávat partnerského člověka k obrazu svému. A to je zásadní chyba. Taková změna může vycházet jen a jen z takového člověka, který si uvědomí potřebu sám sebe změnit. Zázrakem jsou návraty před útěky - návrat do normálního „čistého“ života od závislosti. Blažení jsou takoví lidé, kteří se z černé dostanou k bílé (Pozor, nemám na mysli nic pozemsky bílého!) skrze pokoru. Duše takových lidí si projde NIIN již na Zemi. Nepáchají-li od té doby do smrti zlo, záleží na samotném pánu B-h, jestli je přijme ke své blažené podstatě nebo jim na Zemi vdechne podobu úspěšných vyrovnaných lidí.

Ještě si neodpustím poznámku. To vážně není pán B-h schopný při svých možnostech činit zázraky? Ano, samozřejmě, že je. Jen není důvod, proč by se měl takto prezentovat. Každý člověk má právo na svobodnou volbu. I když je pán B-h zastoupen v každém z nás (tedy i nevěřících), první krok musí udělat vždy člověk.

…

   Jako se člověk na počátku svého života rodí a na konci umírá, stejný příměr spatřuji v každém dni. Jdu-li poděkovat pánu B-h, neděkuji přímo za den, který jsem měl tu čest prožít, nýbrž za další život, který jsem prožil. Nejde jen o pouhopouhé fyzické připodobnění, i když to bylo prvotním vodítkem. Jde především o to, zasadit předešlé poznatky do hlubších souvislostí. Nebudu řešit, zda-li bylo první vejce nebo slepice. Prostě a jednoduše začnu smrtí – tedy spánkem. Nechci se však plně zbavovat osobní odpovědnosti za spáchané činy, ale je zde určitá vůle pána B-h smazávat nám naše viny za předpokladu, mám-li vůli něco s takovým problémem dělat a snažit se dále v průběhu života vyvarovat zlého chování. Pak je nejlepší čas se vědomě zbavit nikoliv odpovědnosti, ale nízkého chování, které bylo příčinou zla. To celé pak projednávat s pánem B-h, jestli on mi předá odpuštění. Nesmím taktéž zapomenout na poděkování za dnešní dobře prožitý život, že mě B-h obdaroval zdravím, bezpečím, dobrými mezilidskými vztahy, prací, pocity a pokrmy. Děkuji podle platnosti a podle vlastního uvážení. Nicméně tyto hodnoty považuji za základní. Doufajíc, že mi dá B-h odpuštění, jen pokud to myslím s ním a sám se sebou vážně, a děkujíc za dnešní plnohodnotný život jdu spát – umírám s pocitem naplnění a štěstí.

Tělo nehybné – mrtvé. Jediné, co v nás při tom žije je duch. Tam se to vše odehrává a vše spojuje. Ležím a opouštím tělo. Má mysl „spřáhne ruce“ k sobě a začíná se sjednocovat. Myslí intenzivně prožívám chvíle návalů štěstí, blaženosti popř. smutku. Prožívám pocit toho, co všechno mě za dnešní život potkalo. Co dobrého jsem vykonal.