koupat se v kotli a vlézt do županu,
vlastně... jenom si umýt hlavu,
čekat,
že ostatní se ztratí...
cítit to! jako ocelový klín do betonu,
mít smutek jako vrozenou vlohu
stát a balancovat na jeho roztlučeném konci,
vyklat na jedné noze, aby ta druhá, také špinavá, se schovala
vzduchem se nese mat
jak jen můžu být tak malý?
[stávám se hřebem do ghétta]
v poslední kdo ví proč jsem uskočil
a nechal namísto sebe zemřít svůj šat
sic se stydím a jdu spát
ALE VY!
PROSÍM, NIKOMU TO nešeptejte!
v noci to samé v bledě tmavém
znásobeno to snad již stým reflektorem
ony oči hltají můj chlad
studená noci, od té doby z mnoha
svobody... se mi dostává... kéž, by z rána
jenže TO, ono je v bludných oklikách
řvu a nemíním ustat!
brečím, když hrne se na mě
řvu, i když chtěl bych ustát
barvy jsou zákeřně záhadné |