|
Sedím uprostřed dění
a cítím se tak neviditelná.
Pozoruji beze slov kolem všechno
a třesu se jak listu chvění.
A svět je tak zranitelný.
Sedím uprostřed světa
uši mám nastraženy.
A ani nemrkám napětím
a kolem chodí duše opuštěny.
A svět je tak zranitelný.
Sedím uprostřed ulice
a nikdo mne nevnímá.
Jsem jak průhledná skleněná mince
schována a nikým nepozorovaná.
A svět je tak zranitelný...
Sedím uprostřed mezi lidmi
a pozoruji každého z nich.
A pocit, že nikam nepatřím
a sama jsem se svými splíny.
A svět je tak zranitelný... | 
