|
16/
Luna je slib rána.
Vede nás z temnot zapomění našich vášní,
hrůz a afektů.
V náhlém úplňku
už nelze skrýt svou tvář
pečlivě zavalenou pevnou temnotou.
Nyní jsme to my,
kdo si zakrývá oči oslepeni pravdou,
protože i sebe vidíme.
Jak daleko jsme se vzdálili od tohoto světla,
jak daleko jsme se opustili
a jak hluboké jsou ty jámy.
Před sluncem dokáží skrýt své vzpomínky na duši,
ale před náhým úplňkem ne.
Proto mám rád ty co si v tomto čase nezakrývají tvář,
oči temnotou široce rozevřeny,
a vůbec se nemusí usmívat.
J&K | |