za zjevých toulek mezi mnohostěny
dálkami váben blízkostmi pohoštěný
ztrácel jsem z kapes pýchu
ve prospěch hvězd -zmrzlých- na kalichu
zkalené oční důlky někdejš hrou
čistil jsem nečitelnou pokorou
pokorou k sobě solný sloup
vyplakal k tobě dobou svou -někdy -ne- jindy- závislou
hýčkej již touhou vlasy vískané
z pamětí stěn ať vyvstanem
znovu a znovu bez okovů
svobodni závislostmi ze svých rohů
hojnosti zobracejme v úžasem zahojené rány
zasypem úkryt lásek jež podkopány
propadají se v umělosti
a zbabělosti -prostí z básní- ať vylézají chrousti
ač strach svá nevidění zabednil
uveď mě v četnou nepřítomnost chvil
opět je vdechnu do mohyl -ty ozářené chvíle-
jakkoliv mezi námi vzrostou -stálerostoucí- mýle
meta fór věčného dál každou dlaní mihotá
i bez nás věčný věčný s námi
-strach z časostěn- pře dávaného života
strach s náhodnými oponami
|