na dnech skříní udeřené masky
vyprávějí mollům o slzách
zaprášené historky
žádná ze svěšených košil ovšem
smyslu nevěří
přesto se třesou rukávy
a límečky zařezávají okruh ticha
budiž jim odpuštěno
dávno nevyžehleným strážcům levandulí
poznamenaným na okrajích
nenápadných pasáží
nesvázaného štůsku dopisů
zbludišť pochválen
bezedný rozměr vůní
které neosvobozeny číhají
na perleťové pomníky lesků
zvídavě příchozích
ohledů chmur
hledají sytě -AntiTriste-
a nepřestanou dokud žal bude mít čas tlít
dokud nejobětavější manžeta
bude vyčuhovat i tísnit
škvíry rozdrobených zapomnění
v panDórské komnatě
skříni devátého vzdoru -plné nejistot-
tajemství odpuštěné
|