V bolesti topím se,
smrt je teď blíže.
Lásky už bojím se
jako čert kříže.
Bojím se zklamání
a bojím se ztráty,
je těžké to zadání,
když otáčíš se ke mně zády.
Cítím jak hrdlo se svírá,
jak tělo přestává dýchat.
Ztrácí se ve mně ta víra,
že můžu pravou lásku získat.
V kom se mám vyznat
a komu věřit?
Co si mám přiznat
a čemu čelit?
O čem je láska, když ji nevidím,
když jenom bolest tu nadměrně cítím?
Je vše jen pohádka, co lásky se týče,
či je to jen zámek, k němuž není klíče?
Už nedokážu věřit,
už nechci nikdy milovat
a než se začne šeřit,
chci svědomí své zpytovat.
Utíkám před sebou samotnou,
chci od lidí daleko - pryč!
Možná že jednou - náhodou,
najdu od zámku ten ztracený klíč.
|