Město spí
Lampy se mátožně noří ze stínů,
bludičky skleněné lhostejně tě míjí,
vzdálené autostrády díky benzínu,
se jak šňůrky perel kolem města svíjí.
Tisíc modrých stroboskopů bliká teskně,
synchronní morseovku z oken vysílají,
tisíc párů očí bezduše se leskne,
všechny hříchy světa lačně nasávají.
Svit výkladních skříní tě sotva zahřeje,
úsměvy reklamní tvé srdce nepotěší,
siréna sanitky kdesi píseň pěje,
milenec plachý se fádně ve tmě věší.
Tramvaj rozváží voskové figuríny,
noční výletníky nezajímá nebe,
bezdomovci spící ukrytí do špíny,
ožrala zvrací a dívá se na tebe.
Srdce tluče v krku, dech se zrádně úží -
synkopy tvých kroků mají divnou faleš.
Ozvěna v zádech nahání husí kůži,
ohlédneš se jednou a už nepřestaneš.
Pozamykej dveře, až dorazíš domů,
strach nelze podceňovat, trefil tě nízko..
Přes okno sleduj tu hru wattů a ohmů.
Jak mají znenadání ke klidu blízko…
Město vychládá a ukládá se k spánku,
aura moci skomírá a ztrácí šťávu.
Příčetnost pojednou nemá na kahánku,
a úplněk získá nehynoucí slávu.