AŽ   SE   NEBUDE   NIKDO   DÍVAT

                                        Jednou   si   zabalím

                                        déšť

                                        do   svačinového   papíru  

                                        Snad   se   mi   to   povede

                                        i   když

                                        jak   se   znám

                                        neunesu   ani   papírové

                                        slůvko    ---

                                        Přišpendlím   si   ho 

                                        k   mozkové   buňce   

                                        Vždycky   mi   pak   vypadne

                                        jak   poskakuju

                                        někdy   i

                                                          během   chůze

                                        Svačinový   papír   s   deštěm

                                        klouže

                                        mezi   smotky   nervů    ---

                                        pomalu   se   mění

                                        bez   vyšších   ambicí

                                               na   jídelníček

                                                                  červů  . . .