(Ostrovance)
I
Jakoby mlha ztěžuje si do výsostí za kilo peří přitom drží vlasy
na prosbu padla panna! dva zbožné výstřelky a po úzkoprsosti očí jest
II
Kašle, zahleněnost, příušnice a obrna - proto ten preventivní výtěr pater musí ho provést pravnuk zde doktora
jenž do půli pasu páchne od hlíny v tom kraji prý je jediný kdo zplodil syna za střízliva
III
Ornament v ploše rozkošné
po poli mém Mě mrazí jak prochází se v nedbalkách
sice za ní šičky tlačí sukní káru však ale do bahna
IV
zívá, jde a přitom k jejím nártům (že by byla modlou pohnutou?) dosahují klasy
které z děr vrší myší věže
V
Dva pohozené snopy spjaté koroptví co ví, ta mrcha! že barví si účes mazutem
v jejíž cop se byly svily ustřižené, co ssály všechnu čerň z inkrustovaných cisteren
až k nimž šičky nedobyly
IV
V ty rány mnou mlha hne zase panna, hleď! hnědá pánev, pole uhelnaté
ornament v plochu rozkošnou z měděnce vedou dráty sváté mělko jen do srce, rozkošného zrna, jež obepínají spáry věnčité - skryje jeho
pšeničné spády spanile septičné:
VII
Tak se prohla! prohla se z ledna přes únor výstřely dva - blízko těžiště - té Ohře
lámá se jí vaz krvácí rezí bříz podél zpita níž a níž bledne pod kras krav
VIII
Rozbřesk tak skromný že jím pohne pouze hmat půdorys puklých duh kytička prvních holubinek
|